Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
16.08.2013	Setkání bývalých táborníků	6x

Sice jsme si tak jako každý rok říkali, že sraz uděláme už někdy v červnu a že to dáme vědět dostatečně předem, ale dopadlo to jako vždycky – sraz se začal domlouvat až v půlce července. Z ankety vyšly dva termíny – jeden pro sraz a druhý pro tradiční pochod z Roželova do Plzně. Ten pro sraz nakonec nevyšel - oproti vítěznému termínu jsme jeli o týden dřív. A to se vyplatilo. Hlavně vyšlo počasí a akce byla zpestřena návštěvou pouti v Blatné. Ale pojďme se na to podívat hezky pěkně od začátku.

Z Plzně vyjížděl první Remus. Autobusem ve 12:50 z CANu s přestupem v Rožmitálu. První ale na místo dorazila dvojčata Káťa a Lucka. Obě byly na táboře ještě když se jezdilo do Ostrůvku u Tachova. Do roželovského areálu ale jezdila už jen Katka, a to jako vedoucí. Tentokrát se sem vypravily s dětmi – Maruškou, Jeníčkem a Vilíkem.

Než dorazil Remus, holky dostaly klíče od chatek i buňky a ubytovaly se. Remus je zastihl už když si prohlížely blízké okolí tábora. Pak se Remus přivítal se správcovými a nafasoval povlečení. Během odpoledne dorazil ještě Michal Š. (Gejza) se svou paní veterinářkou a Pavel Muki s Kájinou a jejich Terezkou a Alenkou. Pozdě večer přijel ještě Libor s Magdou a Marečkem. Ti přifrčeli přímo z Berlína. To už leckdo měl za sebou i romantické procházky po známých cestách.

U ohně se probíralo leccos, mimochodem i program druhého dne. Nakonec to dopadlo tak, že Remus, Gejza a Lucka šli po snídani pěšky do Blatné a ostatní připravili dětem soutěžní stezku, kolem které na větvích rostly hrnečky nebo byly zakopané plavecké brýle. Poté se i část s dětmi přesunula auty do Blatné, kde se někteří jen potkali, jiní utvořili skupinu. Přímo do Blatné dorazil také Hans (ze Soběslavi, kde pracoval), Mmuki (autem z Plzně) a dvojčete Lucky manžel Karel (vlakem z Plzně). Pouť jsme si všichni užili, kolotočů, zmrzliny, langošů, perníkových srdcí, piv, vos a vaty bylo dost.

Velký dík patří Michalovi, který velkou část naší rozrostlé výpravy přepravil zpátky do tábora. Gejza byl trochu napitý, takže mluvil ještě o trochu víc, než když šel pěšky. Mimochodem pěší cesta do Blatné byla docela fajn. Remus šel úplně nalehko, v sandálách a bez baťohu. A celou cestu Gejza něco povídal - zkoušel zbylé dva účastníky pochodu ve znalostech hlavních měst států celého světa. A taky Gejza ozkoušel všechny kolotoče a houpačky na dětských hřištích, které jsme po cestě potkali. Ale zpátky k cestě zpátky. Michal tedy naložil Hanse, Remuse, Karla a Gejzojc do auta a bezpečně všechny odvezl do tábora. Bohužel se tam moc dlouho nezdržel a s Hansem odjeli plnit své manželské a pracovní povinnosti do Plzně. Už z poutě odjeli i berlíňáci.

Druhý táborový večer byl opět u ohně, i když přímo k plamenům jsme se dostali o mnoho později než den předtím. Táborníci totiž měli táborák. Našim dětem se ale v chatkách při poslechu písniček dobře usínalo. Akorát Terezka a Alenka se moc ke spaní neměly, a tak pozdě večer Mukiojc odjeli.

Ráno jsme se probudili do dalšího krásného letního dne. Vychutnali jsme si objednanou snídani (obložené talíře, čaj, buchty, pečivo) a pak už jsme se postupně začali balit. Gejza s Luckou si ještě vyšlápli na Třemšín, a pak už se rozloučili a odjeli. Remus se pokoušel vylézt na svůj strom, kde několikrát ve velké výšce i přespával, ale ulámanost spodních větví mu už neumožnila bezpečný výstup.

Než jsme definitivně opustili tábor, rozrostly se naše řady ještě o rodinou návštěvu, se kterou Remus+Káťa a Karel+Lucka popojeli k rozhledně u Železného Újezdu a do Spáleného Poříčí.

Celkově se sraz moc vydařil. Sice nás nebylo tolik jako v některých předešlých ročnících, ale atmosféra byla pohodová, počasí přálo, vyzkoušeli jsme po dlouhé době zdejší snídaně, navštívili pouť, prošli jsme se, atd. Dětem se v chatkách taky moc líbilo a snad se tedy v budoucnu nebudou bát jezdit na tábory. A taky si ošahaly žábu, spásly všechny maliny v okolí, viděly jak se připravuje oheň a odvezli si i báječné výhry. Byl to moc pěkný víkend, dík všem, kteří přijeli i těm, kteří dali vědět, že přijet nemohou. Tak zase za rok - pokud církev dovolí. Zámeček i všechny okolní lesy zdá se bohužel připadnou v restituci církvi. A ještě nesmíme zapomenout poděkovat panu správci a paní správcové – manželům Mikušincovým. Ti o nás jako vždy dobře pečovali. A tohle poděkování jim patří hlavně za mnoho let minulých, kdy jsme do Roželova jezdívali ještě jako opravdoví táborníci – než tábory zrušil neblaze proslulý „3M“, jehož jméno a přezdívky dodnes zdobí mnohá prkna na chatkách i stěny na záchodech.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 24. listopadu, celý den 2x 3x 1x	Projekt ŽelArch, 10. akce ...více Letiště Ruzyně
Ne 08. prosince	Projekt ŽelArch, 10. akce - možný náhradní termín ...více někde
Ne 15. prosince	PA ...více někde