Již dlouho jsem přemýšlel o tom, že by bylo dobré vytáhnout radioklub na vodu. A neměl by to být žádný obvyklý úsek. Tou dobou nebyly zrovna zvýšené průtoky, takže například o řece Úslavě se nedalo uvažovat. A tak jsme si jeli prohlédnout město Plzeň a jeho centrum z pohledu vodáka a hlavně překonat zdánlivě nepřekonatelný jez u Mrakodrapu. Vybaveni vypůjčenými nafukovacími Pálavami jsme se před páteční čtvrtou hodinou odpolední ocitli pod novým mostem pro dálniční přivaděč kousek za hrazí nádrže České údolí na řece Radbuze. Byli jsme tři. Já, Libor a MMuki. Čtvrtého do party, Hanse, jsme přibírali až cestou. Lodě jsme rychle nafoukli a připravili se k odjezdu. ##foto(000_1666.jpg, align=left) ##foto(000_1672.jpg, align=right)

Dle mého plánu jsme neměli přijít do přímého kontaktu s vodou a to ani při překonávání zmíněného jezu. Michal tomu věřil, ale Libor, světe div se, pochyboval. Asi po minutě jízdy jsme se přiřitili do právě připravované trati pro závod, který se konal následující den. Náš průjezd zde vyvolal evidentní údiv. Tedy hlavně já, sám na lodi, jsem měl v některých obratech problémy a zhruba od poloviny tratě jsem jel pozadu.

Těsně před lávkou v Borském parku jsem se konečně dočkal Hanse. Ten se proslavil hned na začátku tím, že druhé posádce uštědřil pořádný cákanec pádlem. Pochvíli jsme zapluli pod Tyršův most a následovalo vzdutí doudleveckého jezu, usilovné pádlování a kličkování mezi rybařskými vlasci. Protože ani po soutoku s Úhlavou nebylo vody dost, museli jsme lodě přes jez přenést.

##foto(DSCN0248.JPG, align=right) Náhodného pozorovatele by jistě zaujalo to, že už tam jsme se oblékli do sedáků. I když pravda, v tamní lokalitě už nemůže horolezecká výbava nikoho překvapit, jelikož u vodárny nedlouho před touto naší akcí vyrostla cvičná stěna. V následujícím úseku jsme potkali několik hejen vodního ptactva a dvě skupinky vodáků prohánějících se na kajacích. Pak už jsme se přiblížili k mostu Milénia a naskytl se nám pohled na Mrakodrap, muzeum a přilehlé sady. Před námi jakoby voda končila. Na pravém břehu kromě sedícího rybáře bylo ještě několik mladých lidí, kteří po trávě rozhazovali písek. ##foto(000_1686.jpg, align=left) Bez dlouhých caviků jsme šli na věc. Nechtěli jsme totiž příliš mnoho obecenstva. Kromě přihlížejícího a zároveň fotografujícího Pavla se přišla podívat také má teta, kterou si Hans spletl s jeho a Liborovo kamarádkou z Tater Bárou a začal se jí věnovat, aniž by jí kdy před tím viděl. A obecenstva postupně přibývalo. Jako první na řadu šla oranžová loď, do které se pak slanila její posádka, tedy já a Hans. Když jsme se odpoutali od břehu jeli jsme se podívat až přímo pod jez. I když bylo hodně málo vody, drobné kapičky se šířily do značné vzdálenosti. I tak ovšem Hans trval na tom, že si musí šáhnout na stěnu jezu. Nakonec si jen ťuknul pádlem, protože jinak bychom si asi pořádně nabrali. ##foto(DSCN0262.JPG, align=right)

To už nad jezem levitovala druhá loďka. Její přeprava proběhla obdobným způsobem, až na to, že pádla cestovala přímo v lodi a nemusela být pak spouštěna na provázku. Posledním slaňujícím byl Libor. Libor se pak snažil přemluvit Michala, aby si lehnul do lodi a on že ho zaveze do útrob vodní elektrárny (naštěstí výpustí), která se nachází pod budovou Pmdp (Plzeňské městské dopravní podniky), ale Michalovi se nechtělo. ##foto(000_1678.jpg, align=left)

Nu a potom už jsme se rozlučili s Pavlem i dalším publikem a pokračovali jsme směrem k Bohemce, pod most u Jána, kde bylo příšerně odporných holubů. Potom jsme si udělali i malý výlet proti proudu řeky Mže a pak už jsme si jen prohlíželi areál pivovaru a teplárny z nezvyklých stran. Před příjezdem pod železniční most žatecké tratě nás pouhopalo pár vlnek snad ##foto(DSCN0313.JPG, align=right) ##foto(000_1685.jpg, align=right) jediné peřeje na úseku, který jsme jeli. Když jsme se po průjezdu mezi starou a novou čistírnou odpadních vod ocitli u ostrůvku, věděli jsme, že přichází konec našeho vodního putování. Za hodinu už by mohla být úplná tma a hlavně zima, takže do Bukovce už jsme si netroufli jet. Kousek za kostelem sv. Jiří jsme asi dost vyrušili jakýsi mladý párek, který se uvelebil zrovna na místečku, kde jsme vylézali na břeh. Začlo vypouštění lodí a jejich debordelizace. Hodnotili jsme akci a z Hanse vypadlo, že byl na vodě úplně poprvé. Tedy, né že by to nebylo předtím znát. Ovšem ##foto(000_1695.jpg, align=left) nutno podotknout, že když se počase s lodí sžil, pádloval perfektně. Libor ten den testoval své první kontaktní čočky. A chlubil se Hansovi, že tentokrát má určitě lehčí brýle než on. Hans, zauvažoval a pronesl výrok dne: Hmmm, to budeš mít asi jen obroučky bez skel, né? A pak jsme se na chudáka Hanse domluvili a po značném úsilí jsme ho vhodili do vod řeky Berounky a pasovali ho na vodáka. Hans potom vystřídal Liborovo kraťasy a mé tepláky, se kterými nebyl spokojen a cítil se v nich nesvůj.

Lodě a sebe jsme pak odnesli na konečnou šestnáctky, kam toho času zajížděl pomocným agregátem poháněný trolejbus linky č. 10, který nás dovezdl do města a ve stanici jsme pak lodě rozložili a přes víkend nechali vysušit.

Byla to pěkná odpolední akce, na které jsme si prokázali, že nepotřebujeme narozdíl od účastníků akce Plavba 21. stoletím žádné uměle budované šupny a veškerý frmol okolo toho. Akce by však šla určitě vylepšit... příště pojedeme v noci.

AHÓÓÓJ vodákům, 73! radioamtérům.