Již dlouhou dobu jsme plánovali výlet po již nefunkční železniční trati Mladotice-Kralovice. Ostatní měli jiné aktivity a stejně to pravé železniční jádro tvořím já a Honza. Konec října je tím pravým časem pro tento výlet, protože trať na mnoha místech již zcela pohltila příroda, a tudíž různé bujné rostlinstvo je již v období vegetačního klidu.
Začněme kupodivu od začátku. Ze soboty na neděli se měnil čas z letního na zimní. Proto jsme si mohli o hodinku přispat, být čerstvější a vyspalejší z předchozího večera, který jsme strávili na výborné akci, oslavě narozenin jedné kolegyně. A přátelé, věřte mi, jsem totiž uznávaným odborníkem na změnu času:-) Bezproblémově jsme se sešli na obvyklém místě, dorazili na nádraží a nastoupili do osobního vlaku tvořeného čtyřmi vagónky, z toho dva v kombinaci s pohonnou jednotkou. Vpředu i vzadu po jednom synchronizovaným strojvedoucím. Jeden z vagónků jsme si vybrali. Jak později vyplynulo zrovna ten, který topil, neboť lidé v druhém vlečňáku si nějak ne a ne sundat teplé bundy a čepice. Ve vlaku ještě proběhla drobná foťáková akce s dvěma slečnami. S drobným zpožděním jsme dorazili do Mladotic, startu naší cesty.
Po vystoupení z vlaku jsme se vydali směrem na Žatec, abychom se záhy odklonili směrem na východ po železnici směr Kralovice. Že jdeme správně nás utvrdily zrezivělé nevyježděné koleje a několik pražců přes těleso trati.
Z Mladotic trať drobně klesá až k železničnímu mostu přes potok. Cestou k mostu jsme potkali jedno návěstidlo, za mostem pak jednu předzvěst. K oboum vedou zachované neměděné dráty pro ovládání. Další návěstidlo jsme viděli až u Kralovic. Trať je na několika místech zanesena několikacentimetrovou vrstvou bahna, které se sem spláchlo při větších deštích z okolních polí. Také porost na trati na některých místech nepřesvědčoval, že jsme na trati ale někde v pralese. Ovšem koleje nebyly na některých místech vidět nejen z důvodu zabahnění, zatravnění, zarostlosti, ale také z prostého důvodu, že tam prostě žádné koleje nabyly.
Prostě a jednoduše je někdo ukrad. Po skoro celé dálce trati (mimo otevřený úsek u Kralovic) chyběly šrouby u držáků kolejnic. Na dvou, respektive třech místech kolejnice chyběly. Vždy to bylo místo snadno dostupné autem, z okolí těžko pozorovatelné. Kolejnice zloději někde dokonce rozřízly autogenem. Kde nešly odšroubovat, tam odvařili držáky kolejnic.
Zhruba ve třech pětinách trasy se nachází stanička Trojany. Jediné obydlené místo okolo trati, nemluvím-li o stavební buňce nedbale zapomenuté u trati v lese, v které bydlí asi bezdomovci, neboť uhlíky na ohýnku byly ještě teplé. Stanice Trojany má zarostlé dvě koleje. Také časté křížení se silnicí je organizované tak, aby autům nevznikly při přejíždění kolejí žádné potíže, prostě koleje jsou zalité asfaltem. Okolo trati se v hojné míře vyskytovali trnky, a protože již přešli první mrazy, byly docela dobré.
Těsně před kralovickým nádražím jsme namířili směr sever na kopeček Březina (573 m.n.m.), na kterém honza již dříve lokalizoval výstavbu jakéhosi vysílače. Vysílač jsem téměř hned našli. Jeho konstrukce je dost netradiční (viz fota), dost se podobá vysílači Ćeských radiokomunikací v Plzni na Košutce (tzv. raketa). Akorát tento vysílač roste z baráku a má pěkný protinámrazový deštník. Stavba nebyla ještě dokončena.
Cestu zpět jsme zvolili k blízkému olšanskému rybníku. Odtud zkratkou přes pole, kde neobyčejně foukalo, na červenou značku a po přejití silnice 205 a odpojení od červené jsem se opět dostali k stanici Trojany. Odtud jsme pokračovali přes Sechutickou hájovnu zpět na červenou značku. Ta nás zavedla až do Plas. Takže jsme dokončili takovou pomyslnou osmičku.
Zde jsme šli rovnou na nádraží. Když si chtěl Honza koupit lístek na vlak, sdělila nám nádražačka, že dnes už žádný vlak na Plzeň nepojede. Bohužel měla pravdu, ovšem jen částečně. Vlak v 17:33 skutečně zrovna 26.10 nejel. Tak nám zbývalo čekat další dvě hodiny na další, který skutečně jezdí. Proto jsme se šli podívat na autobusy. Měli jsme štěstí. Během pěti minut přijely dvě linky směřující do Plzně. Jedna z Kralovic (kloubová Karosa) a nějaký luxusní autobus na lince z Ústí. my jsme nasedli do Karosy a za 30 minut jsme byli u Gery a šli domů.
Závěrem. Doporučil bych radnímu Stelzerovi, aby podnikl stejný výlet jako my. Třeba by pozměnil některé své názory...