Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
14.04.2001	Lesný (Velikonoční závod)

Každý tráví sváteční dobu o Velikonocích různě. Někteří studenti si užívají prázdnin, jiní konají rodinné návštěvy, protože během roku se jim na tyto věci nedostává volného času. Ovšem členové radioklubu mají o jednu startost/radost navíc. O velikonoční neděli je totiž každoročně čeká závod. Jeho začátek je brzy ráno, a proto ten, kdo nemá stálé výhodné vysílací místo někde na kopci, musí obvykle vyrážet den předem a trávit na kopci i noc. Již druhý rok tak činíme i my. Jenže počasí není každý rok stejné, už jen proto, že Velikonoce nejsou pevně v kalendáři. Tento i minulý rok jsme však zažili počasí vyloženě extrémní. Loni asi nikdo nečekal, že ze sebe ještě dva týdny po závodě bude loupat spálenou kůži, letos naopak, když jsme odjížděli, zůstaly po našich stanech zelené čtvercové díry v přes patnáct centimetrů vysoké sněhové pokrývce. Kdybychom nepořídili důkladnou fotografickou dokumentaci průběhu závodu, asi by nám to nikdo ani nevěřil...

Tentokrát jsme se rozdělili zhlediska dopravy na dvě skupiny, obě motorizované. První čtyřčlenná skupina odjížděla z Plzně ve 13 hodin. Známá cesta směrem na Cheb utíkala celkem rychle, nicméně vyloženě příjemná nebyla. Mimo řidiče byli všichni obloženi tím, co se nevešlo do kufru, za, ani pod sedačky a ani na střechu. Za Mariánskými Lázněmi přišla první sněhová výstraha v podobě nevelkých bílých míst na jinak už jarně zelených polích. V lesech už bylo sněhu trochu víc, ale když jsme přijeli na místo, odkud už musíme nosit věci pěšky, nebylo po sněhu téměř ani památky. Po krátkém rozcvičení ztuhlých svalů si každý zkompletoval svou výbavu a navíc si na sebe zavěsil či jinak připevnil části vlastního vysílacího zařízení. Nejodváznější si vzali na starost akumulátor. Díky bezvadně předem rozmyšlené spolupráci při transportu vybavení se ani jeden člen skupiny nemusel vracet zpět k vozidlu, všechno jsme pobrali. Na vrcholu kopce, v nadmořské výšce 983 metrů, nás uvítalo velmi větrné počasí. Po krátkém odpočinku a malém chutném občerstvení jsme se dali do stavby dvou našich stanů. Do nich jsme potom ukryli všechny ostatní věci, až na nářadí, stožár, kabel a anténu. Začali jsme šroubovat, uzlovat, montovat, stavět, vztyčovat a zatloukat. Desetimetrový stožár měl tehdy svou premiéru. Rovněž provazové kotvení tohoto stožáru bylo nové (a drahé), navíc nebylo jednoduché zmrzlými prsty rozmotat 75 metrů provázků a přivázat je ke správným úchytům. Nakonec se vše podařilo a po uchycení antény a montáži kabelu se stožár začal zvedat. Poprvé jsme užili jinou techniku zvedání, neboť jeden díl stožáru je dlouhý asi dva metry a teleskopicky vysouvat jednotlivé díly přímo nahoru je ve čtyřech lidech, šesti kotvicích lanech a navíc při prudkém větru nemožné. Vzhledem k náročnosti úkolu nejsou pořízeny fotografie, až na jednu vyjímku. Bratři "Mukiové" přivazují kotvení k ještě složenému stožáru.

Když už stožár vévodil kopci, když už stál tak, že se zdál ze všech stran kolmý k zemi a když byl pevně ukotven, pustili jsme se do zařizovaní stanů. Každý si rozbalil své spací náčiní, většinou nejméně 2 karimatky, neboť izolace od promrzlé země je asi nejdůležitější a pár jedinců mělo i dva spacáky. Pak přišlo na řadu zprovoznění techniky, nejdříve připojení akumulátoru v předsíňce, sestavení a připojení stanice, a pozor další novinka, o letošním Vejce závodu měl premiéru i dávač, zatím realizovaný na nepájivém poli, ale zcela funkční. Takový dávač výrazně šetří operátorovi hlasivky a urychluje průběh závodění. Vše fungovalo na první pokus, takže jsme si mohli konečně odpočinout, prohlédnout si, co je na kopci nového, zjistit jak daleko je vidět a hlavně se pořádně najíst. Mezi tím vším napadly asi dva centimetry sněhu. Potom ale zase přišlo několik silných nárazů větru a sníh zmizel neznámo kam, asi do údolí.

Tou dobou se na cestu z Plzně vydalo i druhé auto, v němž seděli zbývající tři radioti. Je už tak příjemná cesta nečekala. Kudy projela vrcholová skupina č. 1 zcela bez problémů, to už nešlo. Sníh a pod ním náledí nevěštily nic dobrého. Nakonec, už ale za tmy a po 20 kilometrové zajížďce, se i druhá skupina dostala nahoru, počasí k ní bylo však krutější. Je už čekalo stavění stanu přímo na sněhu a ještě mnohem silnější vítr. Hnedka zalezli do stanů a vůbec nemyslili na to, že by se třeba mohli vyfotit, jako to udělala první skupina. Navíc by mohli být na fotce všichni, protože by je měl kdo fotit, ale ono se ani fotografovi nechtělo znovu podnikat nebezpečný výlez na kývající se strom, neboť už při tom předchozím lezeckém výkonu si poranil oko (napíchnul se na větev, červená skvrna mu jeho levé zrakové čidlo zdobila ještě týden potom). Co ovšem druhá skupina totálně nezvládla, byla přeprava zavazadel od auta na kopec. Nakonec museli sestoupit z hory do nížin dva dobrovolníci z první skupiny. Zase je nutno ovšem ocenit to, že během vlastního závodu nás obyvatelé druhého stanu občerstvili bezvadnou gulášovou polévkou. Závod proběhl celkem bez závad, ovšem úspěchů také nebylo mnoho. Všichni měli dobrou náladu. V noci také nebyly problémy, nikdo nezmrznul.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 24. listopadu, celý den 2x 3x 1x	Projekt ŽelArch, 10. akce ...více Letiště Ruzyně
Ne 08. prosince	Projekt ŽelArch, 10. akce - možný náhradní termín ...více někde
Ne 15. prosince	PA ...více někde