Oslavu příchodu nového roku jsme tentokrát absolvovali na Mikulce, nohama na zemi. Po UTC půlnoci jsme se přesunuli k Hadovi a Vendelínovi.
Ráno následoval odjezd v 8:02 z hlavního nádraží směr Kryry, kam jsme přijeli přesně v 10 hodin. Rozhledna zavřená, kolem zbytky po silvestrovském ohněstroji. Našel jsem šroubovák. Průzkum okolí, pokus o otevření rozhledny(nedestruktivně) - neznámý typ zámku - nepovedlo se. Návrat do Kryr, na návsi větší nepořádek než v Plzni, ale už se tam začínalo uklízet. Průzkum výlohy a cen Elektra Fencl a přesun po modré značce do Vroutku. Zanechání výsledků měření za dveřmi Vaška H., mého spolužáka, neboť nikdo u něj nebyl doma. Následný pochod směrem na Podbořany až k železničnímu přejezdu doplněn o konzumaci fialových Zlatých oplatek a vyřizování došlé SMS korespondence.
Za přejezdem jsme zjistili, že na mapě značená cesta, šikmo doleva k lesu přes pole, ve skutečnosti vůbec neexistuje. Okolní terén nešlo moc zkoumat, protože byla hustá mlha. Nakonec jsme se rozhodli, že než abychom chodili po silnici, zkusíme to přes pole.
Ale toto rozhodnutí se stalo našemu novoročnímu výletu osudným. Cesta zmrzlým, hluboce zoraným polem byla velmi nepříjemná. Pořád jsme doufali, že cestu jenom zorali s polem a že bude v lese pokračovat.
Když jsme se ovšem dobelhali k lesu, našli jsme jenom jakousi zarostlou brázdu, která snad nikdy cestou nebyla. Nezbylo nám nic jiného, než se vydat při okraji lesa. Po chvíli se z mlhy vynořil vodojem a hlavně rozumná, mírně kamenitá cesta do lesa. Šli jsme po ní dlouho. Často jsme zatáčeli. Až jsme přišli k malému památníčku a hlavně na širokou pískovou cestu.
Každý z nás měl asi své představy, kde se nacházíme, ale kde se vynoříme netušil nikdo. Netrvalo to ani moc dlouho a ocitli jsme se na silnici. Když jsme zjistili, že v jejím středu vede bílá přerušovaná čára, začalo nám pomalu docházet, že patrně budeme na stejné silnici, kterou jsme za Vroutkem a přejezdem opustili.
Velké staveniště a hlavně cedule Podbořany naše obavy potvrdily. Vyčerpáni chůzí polem i silvestrovskými oslavami, které skončili 4 hodiny před odjezdem vlaku, jsme se nakonec na první křižovatce v Podbořanech rozhodli, že do Krásňáku už nepůjdeme.
Do odjezdu vlaku nám však zbývalo poměrně dost času, a tak jsme podnikli vlastivědnou vycházku po podbořanském okolí, skrz psů plnou ves Hlubany. Pak jsme se opět vrátili do Podbořan, kde jsme vystoupali ke kostelu, vyzkoušeli čerstvě zavedenou přednost chodců na přechodu, prošli centrum, prozkoumali velké výlohy krámu s použitým zbožím, a to už jsme byli kousek od nádraží.
V čekárně jsme obsadili lavici u topení, abychom trochu roztáli. Za poslechu pokusného vysílání rádia Blaník na severočeské frekvenci 106.5 MHz zmizely naše poslední zásoby jídla. Vlak přijel celkem přesně. Nastoupili jsme, a většina z nás už v následující stanici Vroutek spala. Na některé byl obzvlášť zajímavý pohled. Po chvilce kodrcání se začali ztrácet chmelnice a vlak opustil Severočeský kraj. Pak jsem usnul i já. Probudil jsem se až těsně před zastávkou Plzeň - Bílá Hora, kde jsme vystoupili. Ještě chvíli trvalo, než přijel autobus č.30, ale nakonec jsme se dočkali a postupně jsme v pořadí Hans, Mukiové a Remus, vystoupili.
Trasu tohoto novoročního výletu jsem navrhnul já (Remus), a i když jsme zabloudili, hodnotím tento výlet kladně, neboť ke kraji kolem Doupovských hor chovám jisté sympatie.