Účastníci: Honza Remus, Michal Muki, Pavel Muki, Pučmeloun, Hanz Bolevec

Tak jsme se zase jednou sešli s funkční částí našeho radioklubu v serverovně SMT a začali přemýšlet, co udělat s nadcházejícím víkendem, kterému meteorologové přisuzovali celkem hezké počasí. Už nevím kdo, asi Michal Muki přišel s tím, že se brzy, již tento rok, přestane vydávat diplom Rozhledny, který prostě „musí“ mít každý trošku aktivní radioamatér, a tudíž bychom měli vyrazit na pár rozhleden, abychom nabrali potřebné bodíky za spojení.

Odjezd jsme si domluvili na sobotu 9. září, v 6:18 na Jižním nádraží (u nás v Plzni). Cesta směr Domažlice a z Domažlic dál lokálkou, z dob skoro Františka Josefa, do vesnice Kout na Šumavě. Ještě při vystupování z vlaku byla nad zemí trochu mlha, foukal studený vítr a Slunce ještě nestačilo vysušit rosu z trávy (rosa byla místy vlastně močůvka), takže jsme brzy měli mokré boty. Ale se stoupajícím množstvím slunečních paprsků a snižováním počtu vrstev oblečení na sobě se naše nálada rychle zvedla a to až tak, že jsme přehlédli turistické značení a lehce si zašli (nutno upozornit, že ne všichni).

K úpatí našeho prvního cíle, rozhledny Rýzmberk (loc JN69MJ), jsme dorazili kolem půl deváté a k našemu zděšení jsme zjistili, že rozhledna je zamčená. Asi po půl hodině se některých z nás začala zmocňovat trudomyslnost, a tak jsme začali zkoušet různými, nedestruktivními způsoby rozhlednu otevřít. Tyto snahy se však ukázaly jako naprosto zbytečné. A tak nám nezbylo, než čekat a zkoušet vysílat od paty rozhledny. Po sestavení našeho GPčka přijel místní správce a toho se nám podařilo po chvíli přesvědčit, aby nás na rozhlednu pustil, se slibem, že nespadneme a že se budeme snažit být, co nejméně nápadní, aby už nahoru nikdo nešel. Než jsme si ale stačili připravit zařízení, nahrnula se nahoru skupina německy mluvících lidí, a tak se start naší radioamatérské činnosti ještě trochu opozdil. Začali jsme vysílat v půl desáté a za 1,5 hodiny i s přestávkou na chlazení ručky se nám podařilo udělat krásných 17 spojení (61 bodů). Když jsme ve 12 hodin odcházeli, ještě jsme poděkovali ochotnému správci a majiteli, který mezitím taky přijel, zaplatili opožděně symbolické vstupné.

Přes poledne, a tudíž největší horko, jsme přešli po hřebenech na asi 6 km vzdálený kopec s rozhlednou Koráb. Nejdříve jsme si mysleli, že bychom se mohli nějak dostat nad místnost určenou pro turisty, někam na střechu rozhledny, ale pak jsme se museli spokojit s vysíláním s anténou vystrčenou z okna. To sice nepříznivě ovlivnilo parametry naší antény, ale protože o nás již ostatní stanice na pásmu věděli z minulé rozhledny, udělali jsme dalších uspokojivých 20 spojení (92 bodů). Protože nás ale již tlačil čas, museli jsme se, ač neradi, vydat ve 14:30 na pochod do Dobříkova, zpět na vlak směr Klatovy.

Když jsme dorazili do Klatov, měli jsme půldruhé hodiny času k návštěvě poslední rozhledy a to na Hůrce. Na kopec jsme šli s tím, že se na rozhlednu nejspíš nedostaneme, a tak nás proto ani moc nepřekvapilo, když jsme museli jako stanoviště využít nivelační tyč. Nevím, jestli to bylo právě stanovištěm, nebo něčím jiným (leností operátorů), ale podařilo se nám udělat jen dvě spojení a to ještě to druhé bylo takové z milosti od manželky operátora z 1. spojení.

No a pak následoval už jen úprk na vlak a odjezd do našich domovů.