S ohledem na dražší a podstatně komplikovanější nákup jízdenky přes Domažlice a Schwandorf bohužel pojedeme už v 6:04 přes Cheb. Stačí totiž koupit IDPK do Plané, dál platí výhodný Egronet a kolo je v ceně, takže pro 2 dospělé + 2 kola vč. povinných místenek do Chebu vychází ranní cesta na pouhých 492 Kč, které lze navíc dobře nakombinovat s celodenní IDPK. S vyšším počtem účastníků se navíc cena na 1 účastníka snižuje. Odměnou nám také bude více času na trasu (10 až 12h) a klidnější jízda.
Pokusím opravdu stručně, ale ono to určitě nepůjde.
Na akci jsme se připravovali možná déle než měsíc. Trasa byla velice slibná, slibovala skvělý povrch a bývalé těleso trati navíc minimální převýšení. Také měla sloužit na cvičná pro za měsíc plánovanou expedici Praha - Plzeň. Už to sice chvíli vypadalo, že pojedeme pouze ve třech, protože na Pavlovo kolo bylo 70 km moc + POVED zrušil cyklobus z Rozvadova, ale nakonec se podařilo vymyslet náhradní řešení v podobě zanechání vozidla se střešním nosičem na kolo ve Waidhausu a vyzvednutí Pavla během návratu ze služební cesty. Komplikace přinesl i nákup jízdenek a jelikož se nedařilo zakoupit jízdenky přes Domažlice / Brod nad Lesy za normální cenu, jeli jsme nakonec o hodinu dříve přes Cheb a povinné místenky pro kola do chebského expresu jsem raději kupoval už večer, ačkoliv byl velký předpoklad, že v tuto hodinu více cyklistů nepojede (což se nakonec i potvrdilo).
Většina z nás se vlastně potkala už při cestě na nádraží a tak na nádraží bylo nutné jen dokoupit jízdenku Egronet, jelikož není možné ji koupit online. Samozřejmě byla otevřena jediná pokladna, u ní debatující důchodci o nejlepší slevě do Prachatic a za nimi fronta 10 lidí. Naštěstí naše skupinová kooperace funguje skvěle, takže ostatní zatím přepravili kola na nástupiště. Stejně tak jsme byli sehraní i v Chebu, když se 7-minutový přestup snížil o minutu zpoždění, další minutu fíra neotevřel dveře a i když jsme vzali kola po schodech a na eskalátor, u vlaku jsme byli asi možná minutu před odjezdem. A tak se stalo, že uvnitř už byli všichni, ale Dana nikde. Takže jsem se rozběhl hledat Danu a Pavel zatím blokoval dveře vlaku, aby nemohl odjet. Ačkoliv totiž Dana vyrazila z vlaku jako první, časové prodlevy při přepravě výtahem jsou extrémní. Danu jsem nemohl najít, ale naštěstí trefila nástupiště a teprve přijížděla výtahem. Vlak jsme doběhli, zastrčili do něj nás a poslední kolo a pak už jen sledovali, jak opouštíme ČR. Následoval už jen klidný přestup v Marktredwitzu, obohacený o milou českou průvodčí, která nám i poradila ohledně slev pro další výlety.
Cesta mile ubíhala a my dorazili do Altenstadtu, kde začínala naše trasa. Trať nás ještě chvíli na těleso nepustila, protože ještě jednu zastávku do Neustadtu se trať stále provozuje. Tam ale koleje opravdu končí a dál je již cyklostezka. Více o výletu napoví spíše fotografie, vyzdvihnout mohu nákup rodinného balení nanuků, informaci o odbočující trati do Flossenbürgu (1913-1972), návštěvu městečka Waldau (hrad, kostel a hlavně vodní prvek u odpočívadla), obhlídku městečka Pleystein (zavřená pizzerie, poutní kostel, kostel standard, park u vodního kanálu a polední pauza), návštěvu železničního muzea ve vagonu ve Waidhausu + Vogelpark (Vohenstrauss a Eslarn).
Ve Waidhausu jsme se rozloučili s Pavlem, který se stal doprovodným vozidlem a my ostatní jsme raději bez větších odkladů pokračovali dál. Ukázalo se totiž, že sice držíme tempo kolem 16 km/h, ale s pauzami jsme tak na 10 km/h a že vlastně do odjezdu vlaku v 17h nemáme tu rezervu hodinu, jak jsem předpokládal. Záhy jsme se přiblížili na dohled k ČR, to když jsme přejížděli poslední most nad dálnicí, pod kterým již první české značky slavnostně informovaly o rozkopaném Rozvadově. Následovala cesta lesem a najednou jsme se strašně rozjeli. Cesta navíc mírně klesala a dobře se jelo i po drobném štěrku v lese, když jsme si kousek zaniklé tratě nahradili kratší lesní cestou. Najednou jsme byli v nějaké obci a já přemýšlel, co za zastávku na trase ještě leží a ona už to byla cílová obec Eslarn. Na konci stezky pak bylo odpočinkové místo s posezením, WC, zásuvkami na 230V, železničním monumentem, bývalou zastávkou a snad i pitnou vodou. Po krátkém odpočinku jsme se vydali ještě navštívit druhý ptačí park (hezčí než ten první) a málem jsme ztratili Terezu, protože za námi špatně odbočila, ale Tomáš za ní okamžitě vyrazil.
Bylo asi 15:50, když jsme se vydali na závěrečný přejezd Českého lesa. Volal Pavel, že dorazil na konec trati a že může někoho vzít, přičemž všichni odmítli, někteří dokonce slovy ,,Ani náhodou!". Bylo nutné se vyšplhat z níže položené obce, ale jen co se nám to povedlo, trhali jsme rychlostní rekordy. Až k hranici totiž cyklostezka společně se silnicí neustále klesala a i za obcí Železná se jelo dobře. Kolem nás projel cyklobus jedoucí z Přimdy do Plzně, ale nikdo z nás jeho služeb nevyužil a dle prázdných háků ani žádný jiný cyklista. Bohužel nadešel čas největšího stoupání dnešní trasy kolem vrcholu Bukovina (657), ale všichni jej statečně zvládli. Dokonce si nikdo nechtěl ani odpočinout s tím, že si odpočine při následující cestě z kopce po MTZ. Najednou oba účastníci na neelektrokolech zmizeli a potkali jsme je až v Bělé. Naše tempo, vražednější než tempo Kobry 11, snížilo čas příjezdu do cíle asi o 15 minut, což překvapilo Pavla, který na Terku čekal u dřívější vlakové zastávky. My jsme však stihli dojet na tu vzdálenější, kde cyklovlak začínal, a to 10 minut před odjezdem a ještě jsme navštívili náměstí a večerku. Zbývalo už jen předat Terku Pavlovi, zamávat si a rozloučit se, všichni jsme si výlet moc užili.
Cesta kolem Sycheráku zřejmě skoro zánovním nízkopodlažním klimatizovaným vlakem, kde kola stačilo pouze opřít, poklidně ubíhala. Někteří z nás se těšili na jízdu po málo používaném úseku Bor - Svojšín. Zcela evidentně se podstatně více těšil samotný fíra, jelikož když jsme přejeli přejezd Lom - Svojšín, vlak najednou zastavil. Předpokládali jsme dobytek v kolejišti, ale ukázalo se, že si fíra potřebuje detailně vyfotit sousední červené pole. Pak už jsme jen klesali do Svojšína a se zastavením pouze ve Stříbře jsme rychlostí 100 km/h pelášili do Plzně. V 18:40 jsme vystupovali na Jižním, přičemž dítě ve vlaku sdílelo svou lásku k tataráku takovým způsobem, že část zbytku výpravy se rozhodla vyzkoušet přepravu kol tramvají na konečnou na Košutku a na tento pokrm si zajít.
Pro OK1OTM dne 25.5.2026 zpracoval a zabil tak celé pondělní dopoledne
Petr OK1PSM
| Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti |
|---|
Ne 31. května
 1x  1x  1x | ObčasnéTuristickéMomenty, 29. akce
V neděli do Úterý od pramene Střely ...více
Poseč - Prachomety - Úterý | |
Ne 31. května
1x 1x | ŽelArch, 29. akce
Heřmanův Městec - Vápenný Podol ...více
Železné hory | |
Ne 07. června
1x 2x | ObčasnéTrakčníMomenty, 2. akce
Na kole okrajem Brd ...více
CHKO Brdy | |
Ne 21. června
1x 2x 1x | PA Pavlova hora 673 m + ObčasnéTuristickéMomenty, 30. akce
Zdebořice - Plánice ...více
okr. KT | |
So 27. června
| ObčasnéTrakčníMomenty, 3. akce
Na kole z Prahy do Plzně ...více
Praha - Beroun - Zaječov - Plzeň | |
Ne 02. srpna, 7 - 13 UTC
2x | Letní QRP závod na VKV ...více
někde | |
1x 1x | ObčasnéTuristickéMomenty, 31. akce
Z Krašovic do PodZemí ...více
Krašovice - Nevřeň + podzemí | |
