Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
22.03.2026	ObčasnéTuristickéMomenty, 25. akce Údolím Javornice do Zvíkovce	2x

Dva účastníci, jeden pes, jedna trasa. Jeden Krakovec, jeden Zvíkovec.

Sešli jsme se s Petrem a Rexem v autobuse a vystoupili z něj po relativně krátké jízdě severním Plzeňskem v zastávce Všesulov. Chvíli jsme obdivovali technické zázemí obce, zejména stojan „public cykloservis stazióne“ s nářadím na servis bicyklů, a jali se ukrajovat první část plánované trasy. Nejprve po žluté směr Krakovec.
Přes Šípský mlýn, pak údolím a stále podél toku Šípského potoka jsme Krakovec takticky od západu zanedlouho dobyli. Absolvovali jsme zde krátké občerstvení, prohlédli si hrad a pokračovali na jih. Takže údolím přes Jankovic mlýn, Machův mlýn a po žluté doleva přes zdejší rekreační zařízení a táborové chatky, a velký bazén tu taky mají, toho času bez vody. Petr viděl na jedné chatce rozebraný otevřený elektrický rozvaděč, takže se zde realizoval výkladem o drátech a proudu (či co je to za jevy). Pojednáním, ve kterém byl jak přednášejícím, tak i vděčným posluchačem zároveň, se zabavil jako když malé děcko rozbalí toužebně očekávaný dárek. Ale to zdržení nebylo zas tak velké.

Cesta po žluté do Zvíkovce byla lemována střídajícími se obrazy, které jsme vnímali jako fajn prožitek, navíc dynamický co do zobrazované scenérie i co do jeho intenzity. Hra střídajících se krás se projevovala jak na středověkém hradě (kdy jsem si okamžik připadal jako opravdový šlechtic, ale to se zde nebudu rozepisovat), tak v sluncem zalitém údolí. Holé stromy vrhaly stíny na prosluněné okolní svahy, takový tmavý pásy, což pak i zdálo se chvílema, jako by tam byla veliká zebra. Panorámata probouzejícího se bylinného podloží s fialově kvetoucím jaterníkem a vůbec ten smrad z lesa, suťové hvozdy vůkol a tak podobně. Inu – byli jste jistě také alespoň jednou na výletě mimo město.
Tůňka, ve které jsem očekával sympatické obojživelníky oddávající se vodě a lásce, byla zatím neobsazena, ale ohřev vody už maj žabky zapnutý na solar a voda je průzračná, no místo bomba, minimálně na to kvákání, kuňkání a další.

Údolím jsme šli sami, snad až na dva protichodce na jeho začátku, tedy ještě v blízkém okolí krakoveckého panství. S těmito osobami, jdoucími proti nám v opačném směru, jsem následkem jistých událostí (prostě na Petra přišlo volání přírody, tak se chvíli zdržel vzadu) byl nucen zapříst hovor, a to ze zdržovacích důvodů. Nabulíkoval jsem jim, že čekám na kolegu, co zase zdržuje, a že je to děs s ním jít, páč je to mykolog, co furt fotí houby, že nějaký asi viděl, ňáký ty jeho smrže, tak zalezl někam do křoví a fotí. Byla to milosrdná lež, samozřejmě, co si budem. Tu ale ten otec se synem neměli šanci prokouknout, neboť Petr už dorazil a ten starý foťák s pořádným objektivem, co měl zrovna tento výlet na krku, mluvil sám za sebe, že mám pravdu, jak jsem jim lhal.
Jinak žádné zástupy turistů, takže i bandité mohli by na trase číhat, a kdoví ještě, jaká další nebezpečenstva. Konec konců totem nějakých místních kmenů jsem zfotodokumentoval a lebky poházené pod ním budiž toho odvážným dokladem.
Společnost nám chvíli dělal vzácný čáp černý, který nás doprovázel, no spíš nám prorážel trasu. Popolétával před námi každých 300 m, aby se opět vznesl znenadání odněkud…, ale nakonec jsme ho dostali na dálku fotokulometem.

Překonávat brody jsme museli, to ano. Vlnoucí se Javornice a brody byly atrakcí, kdy mnohdy bylo třeba vyvinout extra úsilí vytvořit si přechod přes vodu. Dali jsme to však vše suchou nohou, díky vzájemné spolupráci, kdy Petr sám tlačil či kutálel těžký nacucaný dřevo, zatímco já mu ochotně ukazoval, kam s ním, zkrátka podporoval ho. A taky ten bobr zde úřaduje a vody v Javornici je i bez jeho hrází dost. Neznalec přírody a bobrů především by mohl namítat, že bobr je úplný hovado, co devastuje stromy a staví hráze. Ale my přírodovědci se na věc umíme podívat i z opačného pohledu, a proto víme, že jde o prospěšné zadržování vody v krajině, na kterou bobr navíc nepobírá žádné dotace.

Vzhledem k blízkému odjezdu autobusu jsme ve Zvíkovci podpořili tamní gastro jen dvěma malými Kofolami, tak akorát, abychom stihli bus, majíc zastávku nahoře v obci. Onboarding i departure podle plánu jsme stihli, spokojeně dojeli přes Zbiroh na Kařez a tam přestoupili na Os vlak do Plzně.

Pro OK1OTM sepsal dne 25.3. Tomáš Pech.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 29. března 2x	ObčasnéTuristickéMomenty, 26. akce Za princeznou zakletou v čase na Gutštejn aneb jarní průzkum Bezdružicka ...více Strahov - Gutštejn - Slovanské hradiště - Hradišťský vrch - Konstantinky
Ne 29. března 2x 2x	ŽelArch, 28. akce NTM Výstava + Království železnic ...více Cajzlov
Ne 05. dubna 1x 1x	Velikonoční závod ...více někde
So 11. dubna 1x	OTMko na cestách, 3. akce - tentokrát lodí Úklid Berounky aneb OTM na vodě ...více Berounka
Čt 30. dubna 2x	Pohotovostní závod pálení čarodějnic ...více Pravděpodobně jako vloni na Bílé Skále u Radnic.
Ne 02. srpna, 7 - 13 UTC 2x	Letní QRP závod na VKV ...více někde