Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
11.01.2026	ObčasnéTuristickéMomenty, 20. akce Z neděle do Úterý	4x

Zápis napíše Tomáš Pech, jinak velmi krátce:
Akce se vydařila, počasí vyšlo, oběd také. Bohužel jsme se na obědě trochu zdrželi, což jsme pak museli dohánět a mnou předpokládané prochozené turistické trasy byly prvně prochozené až námi. Přesto, ač v kraťasech (globální oteplování je přece fejk), nemám ani mokré ponožky, ačkoliv boty mizely pod sněhem celé a z 12 km trasy nám brodění zabralo možná 7 km.
Petr OK1PSM

Zápis č.1, Tomáš Pech:

První letošní turistická akce byla ve znamení sněhu, sněhu, sněhu, ledu a modré oblohy. Všichni přihlášení účastníci se, jak ostatně bývá dobrým zvykem :-), hezky společně sešli ráno v hale na hlaváku, plni očekávání. Účasten putování byl i čtyřnohý matador – pes Rex. Sněhová pokrývka byla opravdu bohatá, a tak psisko nejspíš na tento výlet také hned tak nezapomene.

Pohodovou cestu vláčkem do výchozích Bezdružic, krásy zimní přírody, brzký oběd, panorámata, tamější lázeňské pamětihodnosti, nepříjemný vítr na vídrholcích, ale i naprosté ticho a klid v údolích s polozamrzlými potoky, navíc s hřejivým sluncem a třpytícím se bílým svinstvem všude okolo – to vše na nás čekalo. A hlavně, to vše nakonec všichni zvládli a zdárně dorazili do plánovaného cíle v Úterý.

Vzhledem k aktuálním klimatickým podmínkám (nasněženo je totiž i doma za pecí, tedy v západočeské metropoli) jsme nemuseli za ladovskou zimou někam do tramtárie na Šumavu, a mohli se tak hned po rozjezdu vláčku kochat zimní scenérií. Vlak svištěl jak namydlený sáňky a zanechával za sebou masivní sněhovou bílou „kouřovou clonu“ z prašanu, jejíž mocnost byla proměnlivá v závislosti na rychlosti soupravy i na výšce navátého sněhu na trati. V kombinaci se slunečními paprsky to byla zajímavá podívaná.

Netrvalo dlouho a už jsme překonávali most přes Hracholusky. Pes působil dojmem, že se na výlet moc těší, a jistě to nebyla z jeho strany laciná přetvářka. Před vystoupením z vlaku si ještě někteří účastníci (účastník, ale nechávám plurál) nasadili druhé ponožky, přestože kalhoty sahaly sotva pod kolena. Patrně šlo o ochranu kotníků před chladem. Po vystoupení v Bezdružicích Rex ihned zahučel do závějí, ve kterých se hodlal pořádně vyválet. Lehl na znak a ze sněhu mu v jeden okamžik koukaly maximálně tak tlapky. Inu, výlet teprve začínal – za pár hodin musel už sníh určitě dost proklínat, a možná nebyl sám.

Prvním bodem na trase dnešního pochodu byly nedaleké Staré lázně u Konstantinek, kam vede z nádraží cyklotrasa či žlutá TZ. Cesta byla prohrnutá, s modrým nebem nad námi, nízkým sluncem hřejícím do tváří a relativně dlouhými stíny stromů podél stezky. My nepospíchali – hospoda v Nové Vsi měla teprve otevřít. Žlutá TZ nás hned zavedla na stanoviště č. 8 naučné stezky Krasíkov – Ovčí vrch. Početli jsme si zde na informační tabuli o tehdejších lázeňských budovách a hned zase tuto naučnou stezku levou zatáčkou opustili a nabrali kurz Nová Ves, kam jsme po modré TZ záhy došli. Před tamější restaurací nás „přivítala“ paní provozní, která hned zmizela v jejích útrobách a my ji už neviděli, a o naši pohodu (co se týče donášky pokrmů a nápojů) se pak postarala milá servírka mladšího věku. Hospoda nebyla (navzdory „pr*eli světa“) prázdná a i další hosté sem zanedlouho zavítali.

Po posilnění a z toho plynoucích nutných formalitách jsme se drželi plánu – po modré TZ přes Potín a bývalý Žižkův mlýn na rozcestí Dolský potok. Tato část trasy byla zprvu trochu větrná, ale stále jsme šli celkem pohodlnou cestou, neb byla zpočátku alespoň projeta traktorem. Vstupem do lesa traktorová stopa zmizela a do Potína (i dál) už šli všichni, a to bez ohledu na délku kalhot, hezky v závějích. Nebo alespoň tedy ve sněhu neprošlapaném, nepočítám-li lesní zvířectvo. Zatímco někdo měl tedy dvojnásobnou ochranu kotníků před chladem či protinámrazovou masku z respirátoru, jiný se vybavil obrovskými chlupatými „sluchátky“, spolehlivě zakrývajícími oba ušní boltce. Tím nastala zajímavá situace, kdy se zbytek výpravy mohl naprosto bez obav až do Potína bavit na jeho účet, ale to jsme vlastně skoro nedělali, protože to se nám příčí.

Sestup do údolí Úterského potoka byl proložen monologem o zdejší dávné tragické události – havárii bitevního vrtulníku Mi-24D, který při letu v přízemní výšce narazil do drátů vysokého napětí klenoucích se přes údolí a jehož posádka zde zahynula. K pomníčku, který byl poblíž zbudován před pouhými čtyřmi měsíci, jsme však nešli – byl by jistě oříšek jej pod sněhem vůbec lokalizovat.

Údolím jsme pokračovali po zelené TZ přes Mlýn Barvírna a ústí Nezdického potoka až do cíle vskutku liduprázdnou krajinou. V Úterý jsme měli čas akorát na krátké občerstvení a za chvíli už jel víkendový (pouze nedělní) bus do Plzně. Oranžové slunce postupně sedalo níž a níž k obzoru, sníh dostal v tom kontrastu modrošedý nádech, stíny se opět prodloužily a my se v pořádku vrátili po varský (se zajížďkou přes Všeruby, Nevřeň a Příšov) do Plzně.

Pro OK1OTM sepsal Tomáš Pech.

První letošní turistická akce spadala do stejné lokality jako první loňský provozní aktiv, tedy do Bezdružicka. Při poslední nedělní akci totiž vyšlo najevo, že ačkoliv je celá Tepelská vrchovina mou srdeční záležitostí, zatím jsme zde moc výletů nepodnikli a ani pravidelní účastníci O.T.M. zde již nějakou dobu nebyli. Rozhodl jsem se tedy toto změnit a naplánoval 5 výletů v okolí Bezdružic a Úterý, které nás postupně zavedou do malebných údolí místních potoků či na jiné zajímavé turistické cíle. Akce jsou v plánu spíše s příchodem jara, ale tu první jsme si mohli vyzkoušet již nyní. V týdnu jsem sice poměrně nadšeně pozoroval stále více klesající mínusové teploty, o něco méně nadšeně pak přibývající sněhové centimetry, jelikož když i v Cajzlu kvůli 3 cm vyhlásili kalamitní stav, protože po letech zase jednou spatřili sníh, kolik centimetrů asi tak může být na Bezdružicku, že? Přibývání dalšího sněhu se s počátkem víkendu zastavilo a s ohledem na neustále záporné teploty v předpovědi jsem usoudil, že případný sníh rozhodně nebude mokrý či tající a že brodění se sněhem nebude mít za následek kompletně mokré boty.

Akce se tedy nakonec uskutečnila dle plánu a ráno jsme statečně vyrazili vlakem do Bezdružic, tedy až na konečnou, s tím, že pokud by byl silný vítr, vystoupili bychom už v Konstantinkách. Vítr se ale nekonal, a tak jsme se od nádraží v Bezdružicích vyškrábali na kopec u místního letiště, ze kterého se nám naskytl výhled po okolí, a navíc jsme mohli vesele pokračovat po protažené cykloturistické asfaltové cestě.

Po cestě byla naplánovaná návštěva dvou hospod, přičemž jsem v týdnu ještě ověřoval otevírací dobu. Moc jsme nespěchali, protože hospoda, kde byl plánován i oběd, otevírala v 11:00, přičemž my přijeli v 10:00 a do první hospody jsme to neměli ani 3 km. Detailně jsme si prohlédli původní vývěr Prusíkova pramene u Starých lázní na okraji Konstantinek a chvíli zkoumali množství sněhu v kolejišti nedaleko přejezdu u Nové Vsi. I tak jsme se u hospody ocitli dříve a museli asi 10 minut do začátku otevírací doby počkat. Když přišla branku otevřít poměrně mrzutá paní v županu, některým z nás trochu poklesl úsměv na rtech, stejně tak po jejích prvotních slovech uvnitř hospody, kde nás překvapily zarezervované stoly, bohužel bez bližšího časového údaje. Usadili jsme se hned za dveřmi a paní jsme již až do odchodu více nespatřili. Na jídlech jsme si docela pochutnali, ale nepatrně vázlo placení, jelikož hospoda se celá zaplnila a my tedy oproti plánu odcházeli asi o 40 minut později, tedy před třičtvrtě na jednu.

O 100 m dále začalo být jasné, že následující úsek možná nebude tak úžasně udržovaný jako dosavadní a navíc že když jsem předpokládal, že turistické trasy budou určitě prochozené, nenapadlo mě, že je jako první projdeme my sami. K prvnímu rozcestí byla cesta ještě tak nějak znatelná a zřejmě šel někdo před námi, k Potínu jsme však byli zcela evidentně po sněhové nadílce první návštěvníci. Za Potínem navíc cesta nebyla v některých úsecích patrná vůbec, nebo bylo nutné sejít z poměrně prudkého svahu dolů do údolí. Při sestupu jsme probírali Tomášův objev týkající se dřívější historie, a to že v blízkém okolí došlo k nehodě vrtulníku, který naletěl do elektrického vedení. Ačkoliv se Tomáš dušoval, že vrtulník musel naletět do 22 kV, brzy bylo jasné, že musel naletět do dálkové linky nesoucí se přes údolí, která se nachází ve vyšší výšce. Je zde prý i nový pomník nehody, ten jsme ale s ohledem na sněhovou pokrývku nehledali. Místo toho jsme hledali alespoň nějaké stopy ve sněhu po někom před námi, ale bohužel jsme byli u bývalého Žižkova mlýna po dlouhé době první. Trochu jsem doufal ve změnu u nedalekého křížení zelené a modré turistické trasy na soutoku Dolského a Úterského potoka, ale ani zde se zřejmě nikdo po napadnutí sněhu neprocházel.

Kontrolní pohled na hodinky mě trochu vyděsil, jelikož se zcela evidentně projevila naše pomalejší průměrná rychlost ve sněhu i zdržení na obědě oproti plánu. Bylo totiž 13:45, zbývalo nám ještě asi 7 km a bylo nutné stihnout jediný jedoucí autobus v 15:55 z Úterý. Našel jsem na rozcestí trasu zelené turistické značky a ačkoliv opět pouze v kraťasech, vydal jsem se cestou jako první prošlapávat stopu a hlavně udávat vyšší tempo.

U mlýna Barvírna došlo ke zlepšení situace, jelikož těsně před naším příchodem od mlýna odjíždělo auto a projelo nám stopu. Zvýšilo nám to komfort natolik, že když se po nějaké době z vyjetých stop zelená značka oddělovala a pokračovala dále neprošlapaným údolím, chvíli jsme zvažovali pokračování po vyjeté cestě a zakončení výletu jinde než v Úterý. Nakonec jsme však nevyměkli a pokračovali dle původního plánu, i když bylo nutné si cestu do Úterý vyšlapat.

Některé účastníky zaujala zapomenutá zpřetrhaná linka 22 kV ve stádiu postupného rozkladu. Všechny pak překvapilo, když se uprostřed údolí náhle objevil odklizený asi 2 m široký pruh s točnou doslova uprostřed údolí. Odklízení sněhu v obci Úterý totiž zřejmě probíhá ještě minimálně kilometr za obec, aby si místní obyvatelé mohli užít případnou procházku. Skončilo nám tedy brodění sněhem a v dalším pokračování nás nezastavila ani neukázněná majitelka s nevychovaným psem. Do Úterý jsme nakonec dorazili asi o půl hodiny později oproti plánu, i tak někteří z nás ještě stihli alespoň na 15 minut navštívit místní hospodu a dát si alespoň něco teplého k pití, zatímco Pavel se šel projít po náměstí. Autobus jsme nakonec v pohodě stihli a vyhlídková linka nás zavezla i do Všerub a Příšova. Do Plzně jsme pak dorazili někdy kolem 17h.

Namluveno hlasem 16.1., upravil GPT 18.1., finální verzi pro OK1OTM zpracoval dne 18.1. Petr OK1PSM.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 01. února, celý den	ObčasnéTuristickéMomenty, 21. akce Od Klabavy přes Berounku po Kořečnický potok ...více Chrást - soutok - Sedlecko - Stupno - Břasy
Ne 08. února, 1/2 dne	Zimní QRP závod ...více Kde? Těžko říct AKCE SE USKUTEČNÍ
Ne 08. února, celý den 2x	ObčasnéTuristickéMomenty, 22. akce Po zajímavostech KV ...více KV