Vyjeli jsme s plně naloženou škodovkou na zledovatělé silnice. Bylo devět hodin večer, 25. prosince 1999. Směr Lázně Kynžvart, tedy jeden blízký kopec. Až pod kopec se dalo dojet, dál už to bylo horší. Čeká nás ještě šest kilometrů po zledovatělém sněhu. Nakonec auto neodolá touze sklouznout se do závěje. Nastupuje lidská síla, lopatka a chvojí pod kola. A auto opět jede. A pak hlavně nezastavovat, protože auto drží na silnici jen setrvačností a odstředivou silou v klopených zatáčkách. Ještě že je noc a proti nic nejede. Když se neudrží rychlost, je třeba opět lidské síly. Nakonec auto stojí v cíli cesty. Teď už zbývá jen kilometr a půl pěšky a budeme na vrcholu. Voláme rádiem skupinu B, která přijela už odpoledne vlakem. Hlásí, že jim vítr protrhl jeden stan. Jdeme lesem nahoru, je krásná zimní noc. Krása končí vylezením z lesa - vítr zesiluje. Ve vánici kopu ve sněhu záhrab pro stan. Ostatní zatím montují anténu a staví stožár, abychom mohli ráno začít ihned vysílat. Jsou tři hodiny v noci a konečně jdeme spát. Ve stanu, o Vánocích, skoro 1000 metrů nad mořem, ve vánici. Ráno to vypadá, že se počasu umoudří. Závod běží na plné obrátky. Pak se příjem prudce zhorší, aby ne, když vítr vyvrátil stožár. Provizorně ohýbáme anténní prvky do původního tvaru a opět stavíme stožár. Když se závod blíží ke konci, pomalu balíme. Vítr stále zesiluje, viditelnost klesá. Vyhrabujeme auto z hromady sněhu a vracíme se opět na kopec pro zbytek věcí. Když je už skoro tma, nasedáme do auta, to kupodivu startuje a jedeme po ledovce v kopce. Auto se docela drží, asi ve třetině cesty brzdíme před čerstvě padlým stromem. Další stromy hrozí, škodovka do kopce špatně couvá, ale povedlo se ji dostat za vítr, mimo nebezpečí. Jdeme do města pro pomoc, naštěstí včas přijíždí silničáři z Kynžvartu. Prý jim nahoře zůstal traktor. Rozřezání stromu trvá jen chvilku, cesta dolů už je bez překážek. Projíždíme Kynžvartem, všude je tma, vítr odpojil elektřinu. Stanovali jsme den ve vánici na sněhu. O Vánocích. Ještě nás čeká cesta domů ...