Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
07.12.2025	ŽelArch, 26. akce Údolím kralovické trati	3x

Odjezd v 9:15 ze Sadů Pětatřicátníků, trasa cca 9 km. Z cíle návrat do Plzně opět linkou 321, zřejmě spojem ve 13:50 nebo 15:54.

Lákadla / motivátory:
- opékání buřtů
- pěkná příroda
- zřícenina hradu Angerbach + keška
- židovský hřbitov + keška.

Opékání buřtů na trase.

Při nedávné šoto akci, tedy během výletu vláčky přes Mariánské Lázně, Teplou, Bečov a Rakovník do Kralovic, jsme vypozorovali, že na trati Mladotice–Rakovník je poměrně pěkné údolí se Strachovickým mostem a že by možná nebylo úplně špatný nápad se tam vypravit na výlet. A jelikož čtete tyto řádky, velice brzo byl tento nápad realizován. Vyrazili jsme tedy z Plzně autobusem směr Kralovice a Rakovník. Vystoupili jsme na první zastávce za obcí Kožlany a vydali se kousek zpátky do rozsáhlého lesa severně od Kožlan, v kterém se pak budeme celý den pohybovat.

Začátek výletu začal na velice zajímavé zastávce uprostřed jedné velké křižovatky; nebylo tolik informací, že by se s nimi dalo celý den topit. Okolí silnice, po které jsme přijeli, bylo plné takového množství plechovek, že jsme došli k závěru, že kdyby se zítra rozhodlo, že za každou sebranou plechovku bude vratná záloha 15 Kč, tak si tu někdo vydělá možná pětistovku. Za prvním mostem jsme odbočili ze silnice do údolí k chatové oblasti. Zda to bylo moc pěkné, a brzy jsme se zastavili u informační tabule informující o zřícenině hradu Angerbach. Když jsme zjišťovali, kudy se tam dostat, s hrůzou jsme zjistili, že přímo vstříc do prudkého kopce za tabulí. Kopec byl tak prudký, že některým z nás nestačily ani trekové hole.

Když jsme se vydrápali do míst, kde se prý dříve někdy nacházel hrad, naskytl se nám v rámci možností pěkný výhled po okolí, například na rybník, do kterého za války spadlo bojové letadlo a údajně v rybníce leží stále. Velice brzo jsme došli k závěru, že místo je zde tak dobře vybavené, že nemá smysl čekat na opékání buřtů až pod Strachovický most, protože zde máme k dispozici krásné ohniště, lavičky, stůl, sluníčko a dokonce i velkou lopatu na vybírání popela. Bohužel jsme se ohni dostatečně nevěnovali, a tak se nám stalo, že nám vyhořelo všechno suché a ještě se nestihlo vysušit to mokré a skoro jsme byli bez ohně. Naštěstí v útrobách ohniště byly žhavé uhlíky a ty se nám nakonec podařilo rozfoukat.

Během opékání se u nás objevila místní rodinka, které jsme předali oheň do užívání a oni nám na oplátku řekli něco o historii hradu, o kterém vlastně nikdo nic neví. Dozvěděli jsme se alespoň, že ohniště je zde vlastně asi teprve dva měsíce, protože místo si vzala do parády nějaká místní parta ve snaze místo zvelebit. Nechali jsme se doporučit trasu, abychom nemuseli sestupovat z prudkého kopce, a vydali jsme se směrem přímo na Strachovický most.

Místní les je moc pěkný, čistý, uklizený a tichý. Od opuštění lokality zříceniny jsme nepotkali jediného člověka až do příchodu na zastávku autobusu na konci výletu. Ještě než jsme došli ke Strachovickému mostu, objevili jsme se u chatové osady, kde nás zaujala figurína na kole. Putování v údolí potoka nás časem dostalo ke srubu uprostřed upravené louky, který by mohl klidně sloužit jako základna ledního tábora, ale bohužel sloužil myslivcům.

Ani ne o půl kilometru dále se před námi objevil Strachovický most táhnoucí se přes údolí, ve kterém jsme se právě nacházeli. V okolí mostu zaniklo všechno, co mohlo, takže už se zde nenachází ani mlýn, ani samota, po které zde zbyly schody. Zbyl zde pouze domek připomínající vodárnu a u něj ohniště, které bychom bývali využili, kdybychom neměli podstatně lepší zázemí už na začátku výletu.

Cesta se klikatila, až jsme se dostali na úroveň železniční tratě. Pohledem do jízdních řádů bylo jasné, že první vlak zde pojede za hodinu a půl, a máme tady možnost si nerušeně prohlédnout most i nahoře. Po kolejích jsme pak došli k blízké zastávce Strachovice z roku 1957, která se může mimo jiné chlubit tím, že je poslední zastávkou ve Středočeském kraji. Ta se nachází přímo uprostřed lesa, jedná se o malý zděný domeček, ve kterém se kupodivu nachází dvě plechové tabule s veškerými informacemi o jízdních řádech, historii zastávky a systému PID.

Místo lavičky jsou zde dvě židle a na třetí je koš. Vchod do čekárny je níž než úroveň perónu a také zde byl dokonce udělán nájezd ze zámkové dlažby. Hned zastávkou kříží trať lesní cesta s modrou turistickou značkou; místo křížení kupodivu není bráno jako přejezd. Chvíli jsme uvažovali, zda nepočkáme asi půl hodiny na vlak, který by nás dovezl jednu zastávku do Kožlan, kde bychom přestoupili na stejný autobus, ale rozhodli jsme se raději putovat pěšky po modré značce a stihnout navštívit ještě židovský hřbitov a zaniklý kamenolom.

Židovský hřbitov byl velmi pěkně udržovaný, ačkoliv se jedná o hřbitov, docela se nám tu líbilo. Začínal nás ale trochu tlačit čas, a museli jsme vyrazit, abychom stihli autobus z Kožlan. Dorazili jsme poměrně dlouho, sotva 5 minut před odjezdem autobusu, což nebývá úplně zvykem, ale lepší než čekat další dvě hodiny na další spoj. Stihli jsme si v Kožlanech ještě prohlédnout nádražní budovu a zapěnovaný včelí vletový otvor do jinak zabedněné zastávky, přičemž pěna je zcela evidentně něco, s čím si včely dokážou poradit, protože v ní byly vykousané tunely.

Autobus přijel na čas, do Plzně však dorazil asi s 10 minutovým zpožděním, což zkomplikovalo návaznosti některým účastníkům. Celkově se však akce vydařila a je v plánu akci opakovat na jaře.

namluveno /datum/, vyžaduje finální kontrolu.
text upravil ChatGPT

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 01. února, celý den	ObčasnéTuristickéMomenty, 21. akce Od Klabavy přes Berounku po Kořečnický potok ...více Chrást - soutok - Sedlecko - Stupno - Břasy
Ne 08. února, 1/2 dne	Zimní QRP závod ...více Kde? Těžko říct AKCE SE USKUTEČNÍ
Ne 08. února, celý den 2x	ObčasnéTuristickéMomenty, 22. akce Po zajímavostech KV ...více KV