Při náhodném hledání informací k bývalým vojenským objektům v okolí Nýřan a Stříbra jsem náhodou narazil na informaci o stanovišti Jirná u Stříbra. Jelikož jsem vlastně na kopci nikdy nebyl, nezbývalo nic jiného než se vydat kótu blíže prozkoumat. Vyrazili jsme tedy na průzkum, tentokrát autobusem směr Stříbro a Tachov, protože vlak měl výluku a nechtěli jsme riskovat nevhodnou návaznost. Udělali jsme dobře, protože ačkoliv při použití NAD za vlak přestupní vazby časově nebyly zachovány, reálně se o to sice snažili tím, že autobus čekal ještě asi osm minut po pravidelném odjezdu, nicméně přesně v momentě, kdy přijížděly autobusy NAD z Plzně, tak se bus náš bus do Kladrub sebral a odjel, takže bychom vlastně z NAD nepřestoupili. Sice jsme kvůli cestě autobusem museli vyrážet z Plzně už o půl hodiny dříve, ale čas na autobusáku ve Stříbře jsme trávili sběrem šípků.
Autobus nás vyhodil na zastávce Kladruby, Žďár, což je první zastávka na kopci nad klášterem. Z nějakého důvodu neexistuje zastávka u kláštera, což mi přijde trapné. Vrátili jsme se zhruba o 100 metrů zpátky a odbočili na polní rozbahněnou cestu vedoucí kolem statku, jediné usedlosti v okolí. V lese jsme pak brzy došli na křižovatku lesních cest, kde jsme v rámci některé z předchozích akcí opékali buřty. My ale tentokrát pokračovali dále směrem k silnici Stříbro – Ostrov u Stříbra.
Když jsme se přiblížili k silnici, spatřili jsme náš dnešní cíl, vysílač na kopci Jirná. Museli jsme až pod kopec pokračovat po silnici, vzdálenost naštěstí nebyla dlouhá. Pod kopcem jsme se napojili na vojenské asfaltové, dnes již pouze lepší lesní cesty. Nutno říci, že příroda kolem kopce Jirná je poměrně pěkná. Zkusili jsme projít co nejvíce bývalých vojenských asfaltových cestiček, ale nic zvláštního jsme neviděli. Nakonec jsme došli až na vrchol kopce, kde byl veliký plac, u něj velký vysílač za plotem a Muki se rozvyprávěl, jak na stožár kdysi dávno lezli. Jelikož jsme dorazili na hlavní cíl dnešního výletu, začali jsme přemýšlet o tom, kde si opečeme buřty a shodli jsme se na tom, že velký plácek vedle vysílače bude naprosto ideální. Jednak nemá co kde chytit a kromě hromady řepy je zde i topný materiál v podobě zlikvidované oplocenky a část lze použít jako lavička. A tak jsme si vesele v poklidu opékali, když se najednou objevil traktor a za ním doprovodné vozidlo. Obě posádky si nás chvíli prohlížely a zřejmě došly k závěru, že jsme buď neškodní, nebo jim nestojíme za to, aby vylézaly z auta a pokračovaly dál.
My jsme po sobě pak samozřejmě uklidili a pokračovali ve výletu dál, tentokrát směr nádraží ve Stříbře. Z lesa jsme vylezli v kopci nad stříbrským nádražím, policejní střelnicí a hned vedle stříbrského radioklubu. Kdybychom přidali do kroku, možná bychom stihli expres, co měl jet asi za pět minut, ale nám se nikam spěchat nechtělo a počítali jsme s tím, že v klidu dojdeme a sedneme do nádražní putyky. Kupodivu, když jsme prolezli pěším tunelem pod nádražím a po schodech se vydrápali před nádražní budovu, spatřili jsme tam nějaké autobusy náhradní dopravy. Když jsme se k nim přiblížili, ze dveří u řidiče vyběhla paní průvodčí a spustila na nás, jestli jedeme s nimi. Po dotazu, kam vlastně jedou, na který nám opakovaně odpovídala, ať si nastoupíme, že potřebují odjet, jsme se nakonec dozvěděli, že jedou směr Pňovany a zde se bude přestupovat na Plzeň. Tak jsme tedy urychleně nastoupili, a to až tak rychle, že jsem místo hledání náhubku vzal psa do náruče, abychom už byli uvnitř. Když jsme vyjeli, paní průvodčí se uklidnila, nechala nás v klidu si v mobilu dokoupit jízdenky a dokonce prohlásila, že pes náhubek mít nemusí, že na to je moc hezký. Zjistili jsme, že autobusy měly být ze Stříbra už dávno pryč, ale nějak se tam prostě zdržely. Takže jsme měli štěstí a do Plzně jsme dorazili poměrně brzy.
Celkový časový rozsah: h Délka výletu: km Čas na výlet: h Průměrná rychlost: -- Nachozeno: cca -- kroků Namluveno někdy v prosinci, text upravil GPT-5 a OK1PSM po něm 12.01.2026