Původně měla být sobota volná, ale náhodou se stalo, že právě tento víkend jezdil parní vlak k bývalému Ziglerovu dolu. To se velmi hodilo pro uskutečnění jedné již dlouho plánované akce, návštěvy místní bývalé muniční továrny a muničního skladu. Tím, že tento den jezdily na místní vlečce mimořádné vláčky, mohli jsme si výlet zkrátit na přijatelné kilometry. Sešli jsme se v 8:10 na nádraží, někteří už na tramvajové zastávce. Nečekaně jsme na nádraží potkali i Rudu OK1AVK, který se rozhodl k akci také přidat. Do Nýřan jsme odjeli normálním osobním vlakem, jelikož 30 Kč za jízdenku je výrazně méně než 150 Kč a jak pravil Muki, ten parní vlak je přece nejhezčí z venku. Do Nýřan jsme dorazili zhruba o 20 minut dříve než parní vlak a měli jsme možnost prohlédnout si okolní dění spojené s touto významnou akcí. Bylo možné si prohlédnout spoustu historických fotografií, fotit vláčky na nádraží nebo pozorovat doplňování vody a uhlí do jedné z parních lokomotiv.
Mezitím přijela i lokomotiva 475 od Plzně. Protože jsme se zdrželi pozorováním doplňování uhlí do jiné lokomotivy, zahlédli jsme 475 až ve chvíli, kdy pokračovala do Chotěšova. Hodina čekání v Nýřanech utekla jako nic a brzy jsme měli sotva 10 minut na přesun do vlaku, který jel po vlečce směrem k firmě Dioss. Nasedli jsme do vláčku, který měl na každém konci jednu malou parní lokomotivu. Omylem jsme nastoupili z druhé strany, než byl perón. Samotnou jízdu zpestřovali herci v dobových kostýmech převlečení za Němce, kteří hledali uprchlíky. My jsme však většinu času trávili přilepení na okně pozorujíc okolí. Minuli jsme pietní místo nedaleko dolu Humbold a brzy dojeli k cíli, na konec vlečky před bránou firmy Dioss. Vyfotili jsme si vláček, počkali, až odjede, řekli si něco o historii muniční továrny, vydali se k Janovskému mokřadu a poté k hlavní bráně do areálu. Vypadalo to, že na bráně budou zvědaví, kam se chystáme, ale vznikl menší chaos, když jeden frajer driftoval na parkovišti a služební pes Rex utekl, aby se seznámil s naším Rexem.
Postupně jsme obcházeli celou fabriku a doufali, že jdeme správně. Cestou jsme mohli obdivovat původní ubikace pro zaměstnance a výstavbu nového plotu kolem areálu. V lese jsme minuli závodní trafostanici a pokračovali asi kilometr po lesní cestě podél plotu. Když pak plot skončil, nezbylo než podle mapy vytipovat místa, kde mohly být v minulosti muniční sklady. Ačkoliv to ze začátku vypadalo nejistě, postupně bylo zřejmé, že zdánlivě nikam nevedoucí lesní cesty až příliš připomínají drážní těleso. Vydali jsme se postupně po všech odbočkách a na jejich koncích vždy nalezli místo obdélníkového tvaru s ochranným valem směřující případný výbuch vzhůru. V jednom případě jsme našli bunkr přímo ve valu a jeden samostatný bunkr na jedné z příjezdových cest.
Časově to vyšlo výborně, jelikož Ruda musel odejít o něco dříve a exkurze po bývalých skladech skončila akorát tak včas, aby se mohl vrátit k bráně závodu a stihnout jeden z mimořádných vlaků, který ho po vlečce odvezl zpět do Nýřan. My jsme si ještě prohlédli již nevyužívanou část muničky a poté pokračovali na Větrnou jámu a na Janovský mokřad. Rex se tam stihl spíše omylem vykoupat ve stoce na louce a při odcházení dálnice kolem nás projel mimořádný parní vlak do Chotěšova.
Prodloužili jsme si trasu ještě kolem pietního místa u dolu Humpold, kde jsme opět potkali parní vláček. Pokračovali jsme podél vlečky do Nýřan, navštívili vlečkovou zastávku Nýřany, narazili na původní socialistický nápis o světovém míru a brzy jsme došli až k přejezdu u nádraží, kde jsme potkali stejný vláček na cestě zpět. Na přejezdu jsme obdivovali elektrickou výkolejku a nutnost ručně zapínat přejezd, když se používá vlečka. Stihli jsme vlak v 15:30, odnesli si příjemné zážitky a počasí nám krásně vyšlo.