Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
14.12.2025	ObčasnéTuristickéMomenty, 17. akce Z Pramenů do Mariánských Lázní	4x

Předchozí výlet v okolí obce Prameny se uskutečnil již v polovině července, a ačkoliv jsem nepočítal s tím, že bychom nějakou z plánovaných akcí v okolí uskutečnili v zimním období, u jiných naplánovaných akcí ještě nebyly dořešené detaily, u této by nemělo tolik vadit, že se budeme v prosinci pohybovat v oblasti Mariánských Lázní, kde poslední dvě hodiny se již budeme nacházet v osvětlených lokalitách. Ani sníh se zde ještě nenacházel, a tak nám nic nebránilo vyrazit v první den platnosti nového jízdního řádu v 9:08 spěšným vlakem do Mariánských Lázní.

Zde jsme měli asi 10 minut na přestup na autobus směr Kladská a Prameny. Během těchto 10 minut jsem stihnul na pouhých 100 metrech ztratit vodítko na psa, což jsem samozřejmě zjistil ve chvíli, kdy autobus přijel, a nebyl čas si jej hledat. Vzal jsem tedy psa do náruče a autobus se vydal drápat do kopců směr Kladská. V autobuse kromě nás cestovali ještě asi tři babči, a po krátké chvíli jsme byli v autobuse sami.

Vystoupili jsme na první zastávce v obci Prameny a hned u ní se nacházel náš první cíl, Barochův pramen. U některých členů výpravy vyvolávala plánovaná ochutnávka pramenů obavy z možného následného pročištění střev, ale nakonec ochutnali všichni. Část výpravy se ještě vydala do blízkého roští objevovat studny Hublova pramene, přičemž úspěšní sice byli, ale nepodařilo se odtáhnout přimrzlé skruže.

Pokračovali jsme po silnici asi 300 metrů do obnoveného parčíku k pramenům Gisela a Rudolf, jednomu ze posledních pozůstatků bývalých lázní Prameny, které se nacházely na druhé straně silnice. Právě kromě upraveného parčíku s Giselou a Rudolfem, zbytky elektrického vedení a chátrajících pozůstatků altánku s Vincentovým pramenem se zde z lázní nedochovalo již vůbec nic. Alespoň že nedaleko Gisela a Rudolfa se objevil úplně nový pramen na druhé straně potoka, o kterém si již zkušený ŽelAršník Muki myslel, že určitě vyvěrá z nějakého náspu.

Další zastavením byla zřícenina kaple Panny Marie na kótě 755 m a ještě jsme na chvíli navštívili známou Dlouhou stoku, když jsme šli proti jejímu proudu asi kilometr a půl. Po oddělení se od stoky jsme se konečně vydali směrem k našemu dnešnímu cíli, tedy na jih k Mariánským Lázním. Někteří účastníci se začali dožadovat informací, za jak dlouho bude opékání buřtů, a také už bylo brzy jasné, že z předem vybraných lokalit se oběd uskuteční již na desátém bodě naší cesty.

Po překřížení silnice Kladská–Prameny jsme tedy neušli ani kilometr a cestou si už vybírali vhodné místo. V přípravách ohniště již fungujeme jako sehraný tým, takže zatímco jsem lopatičkou vyhrabával díru pro budoucí ohniště, ostatní se rozběhli po okolí sbírat materiál. Počítali jsme s velkými problémy, jelikož všechno bylo mokré, ale naštěstí jsme byli dobře připraveni. Měl jsem také možnost vyzkoušet úplně nový skládací opékáček 3 v 1, víceméně vlastní výroby, přičemž jednou z funkcí byla možnost rozfoukávání uhlíků dutou 70 cm dlouhou částí rukojeti.

Zatímco jsem opékal další buřty, čím dál starší a tím více drzejší Rex se mi do prvního buřtu pustil. Z nějakého důvodu byl tentokrát i problém buřty dostatečně prohřát. Nejvíce času nám nakonec zabrala likvidace ohniště a uvedení místa do původního stavu. Jak jsme se naučili o dva výlety dříve, žhavých uhlíků se nejlépe zbavuje naházením do louže, která je zároveň výmolem v nějaké lesní cestě.

Naše další cesta vedla kolem tvrziště Kaiserruhe, z něhož se nedochovalo vůbec nic, ale brzy jsme se objevili u Farské Kyselky, která účastníkům poměrně chutnala. Zbývalo ještě navštívit přírodní rezervaci Smraďoch, známou probubláváním sirovodíku v malých tůňkách. Začala přibývat mlha a pomalu se stmívalo. Že jsme došli po modré značce k vodní nádrži Mariánské Lázně vlastně skoro nevíme, jelikož jsme ji přes mlhu neviděli.

Nastala nejponurější část dnešního výletu, když jsme pokračovali po neznačených lesních cestách za svitu svítilen, protože jsme se u ohně zdrželi dvě hodiny. Bylo třeba hlídat i psa, který již hůře vidí, což se projevuje tím, že pokud nevidí na další cestu, zůstane stát a bohužel ani neštěkne a nereaguje na volání. Až na první lampy na okraji ML jsme jej tedy drželi uprostřed skupiny a svítili mu na cestu.

Z lesa jsme vylezli přesně na kolonádu a vypadalo to, že bychom stihli vlak už v 17:45, pokud bychom použili legendární místní MHD, kterou každý z nás někdy viděl, ale nikdo tím vlastně nikdy pořádně nejel. Ani dnes tomu nemělo být jinak, protože ačkoliv jel vlak za více než 35 minut, nejel žádný trolejbus, který by nás tam včas dovezl, ačkoliv jízdní doba netrvá ani 10 minut. Smíření s tím, že pojedeme narvaným expresem v 18:54, jsme zašli na teplé lázeňské oplatky na kolonádu. Procházeli jsme vánočními trhy, prohlédli si nazdobený stromek, svítící zvířátka v parku a někdo stihnul i svařák.

U hotelu Excelsior se od naší výpravy oddělil Tomáš a vydal se na nádraží po vlastní ose. My ostatní jsme hledali místní restauraci u Švejka, kterou vychvalovala Veronika, ale bohužel přesně nevěděla, kde se nachází. Restauraci jsme nakonec našli v ulici vedoucí na Velkou Hleďseby a rozhodně se zapsala do krátkého seznamu restaurací, jež se v Mariánských Lázních jeví jako levné, kvalitní a funkční. Bohužel času jsme neměli tolik, takže jsme si dali pouze polévku, případně nakládaný hermelín, kofolu nebo svařák.

Kilometr na nádraží jsme potom šli dosti svižně. Na nádraží jsem ještě hledal ráno ztracené vodítko na psa, ale bohužel nikde nebylo. Ptal jsem se v pokladně ČD, jestli o něm něco nevědí, a bylo mi řečeno, že se tam nějaké ještě v 15h válelo na chodníku. Vrátil jsem se opět na stanoviště autobusu a hledal vodítko, tentokrát se už i díval do košů, takže jsem kazil romantickou chvíli místnímu romantickému páru. Když jsem se zklaman odebral na první nástupiště, ostatní účastníci na mne volali a mávali z druhého nástupiště. Teprve když jsem prošel podchodem a dostal se k nim, zjistil jsem, že to máš, který se vydal na vlastní putování po Mariánských Lázních, dorazil na nádraží o něco dříve než my, a vodítko našel asi tři metry od místa, kde jsme ráno nastupovali. Šťasten jsem se tedy přidal k ostatním účastníkům a dokonce se nám podařilo najít místa v poměrně vytíženém nedělním večerním spoji. Do Plzně jsme přijeli na čas, před 20h.

namluveno /datum/, vyžaduje finální kontrolu.
text upravil ChatGPT

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 01. února, celý den	ObčasnéTuristickéMomenty, 21. akce Od Klabavy přes Berounku po Kořečnický potok ...více Chrást - soutok - Sedlecko - Stupno - Břasy
Ne 08. února, 1/2 dne	Zimní QRP závod ...více Kde? Těžko říct AKCE SE USKUTEČNÍ
Ne 08. února, celý den 2x	ObčasnéTuristickéMomenty, 22. akce Po zajímavostech KV ...více KV