Další z našich turistických výletů nás tentokrát zavedl do lokality řeky Mže, údolí Jilmového a Kosího potoka a částečně i do opuštěné krajiny Slavkovského lesa. Jako obvykle jsme se potkali v Plzni na nádraží, tentokrát jen já a Veronika. Nicméně nakonec se k nám přidal i Remus, který však přistoupil až na Jižním. Z důvodu lepšího dopravního spojení jsme tentokrát zvolili cestu obráceně, tedy proti proudu potoka. Vystupovali jsme už v Ošelíně, nikoliv až v obci Milhostov, jak bylo původně v plánu.
Vydali jsme se po ČTZ až k soutoku Kosího potoka s řekou Mží, který se nachází na okraji chatové osady. Dále jsme pokračovali v podstatě celým údolím po ZTZ. Objevili jsme zajímavě pokroucený strom, ideální místo na opékání (které tentokrát nebylo v plánu), malou vodní elektrárnu, spoustu zaniklých mlýnů a velmi málo navštěvovanou přírodu, zřejmě i proto, že celé údolí je dopravně špatně přístupné a to i pro autíčkáře.
Za obcí Michalovy Hory jsme přešli na druhou stranu potoka a pokračovali chvíli neznačenou cestou, abychom se vyhnuli asfaltové cyklostezce na protějším břehu. Navštívili jsme také památný strom, u kterého jsme chvíli pochybovali o určeném druhu na ceduli, nově opravenou kapličku, pramen Horka a Milhostovské mofety. Vzhledem k tomu, že je poměrně sucho, tak v bublajících jámách chyběla voda, ale některé z nich přece jen ukázaly svou sílu. Jelikož jsme měli dostatek času, místo do Milhostova jsme pokračovali do obce Ovesné Kladruby, kde jak jsem předpokládal, byla otevřená hospoda. Tam jsme se usadili a odpočinuli si, než nám jel vlak. Hospoda měla otevřeno sotva pět minut, když jsme dorazili a tak jsme krásně stihli vlak v 18:00.