Další nedělní putování nás tentokrát zavedlo do údolí říčky Úhlavky. Vzhledem k poměrně pozdnímu odjezdu, krátké trase a brzkému návratu byla účast na akci poměrně velká. Odjeli jsme vlakem do Stříbra a ve Stříbře na nádraží jsme v klidu přestoupili na autobus 739 směr Kladruby a Kostelec, jelikož vlaková výluka oproti poslední akci asi před 14 dny se již nekonala a měli jsme tak na přestup dostatek času.
Ve vlaku došlo ke konfliktu mezi účastníky výletu a průvodčí, jelikož ČD mají zřejmě chybu v prodeji jízdenek IDPK. Oba účastníci našeho výletu, kteří si zakoupili jízdenky do Kostelce přes pokladny na různých nádražích, měli stejný problém, a to absenci některých zón, zejména Stříbra. Situace se poměrně vyhrotila, jelikož průvodčí zkoušela na Tomáše a Veroniku moudra typu, že mají přesně hlásit, čím a přes co pojedou, což ale oba učinili, a že si mají kontrolovat, zda mají na jízdence všechny zóny, což bylo samozřejmě absurdní. Situaci jsem nakonec zachraňoval tím, že jsem slíbil, že chybu budu řešit na POVEDu a že si stejně budou muset ve Stříbře v autobuse ty zóny dokoupit, pokud jim chybí. Autobus naštěstí počkal a jak se ukázalo, jízdenky si oba museli koupit na úsek Stříbro–Kostelec úplně celé. Paní řidička byla ve věku, kdy zřejmě jako dítě pamatovala vznik kláštera v Kladrubech, nicméně bezpečně nás provezla nejen přes Kladruby, ale dojeli jsme s ní až do cílové obce Kostelec, která je široko daleko jediná, kam o víkendu jezdí nějaká hromadná doprava. Ačkoliv jsou všude kolem golfová hřiště, spíše předpokládám, že autobus sem jezdí kvůli předchozí zastávce nedaleko industriální zóny u D5. Jednak totiž golfisté mají svá elektrická vozítka a i kdyby neměli, nepředpokládám, že by přijeli autobusem.
Z golfových hřišť jsme toho moc neviděli, protože byla poměrně mlha. Zato jsme sotva 100 metrů od zastávky objevili Medomat, tedy skříňku nabízející prodej medu. Na výběr byly dva druhy, oba v kilových sklenicích a možnost platby byla buď do kasičky, nebo na účet. Pavel váhal ohledně nákupu, protože nechtěl sklenici celý den tahat, já jsem však zavolal domů a byl jsem v nákupu podpořen. Mlhou jsme pak pokračovali do lesa a snažili se dostat k říčce Úhlavce. Bohužel v jednom případě cesta za křížením se silnicí již dále nepokračovala a ve druhém případě jsme po poměrně solidní cestě najednou došli na svah, kde se cesta taktéž končila a my jsme po něm museli opatrně slézt dolů do údolí, kde je výhledově plánována vodní nádrž Kladruby.
Dále se nám kromě jednoho zapomenutí odbočit už vše dařilo. Na jednom křížení lesních cest jsme se rozhodli opéct si buřty a já mohl kromě standardní výbavy v podobě papírů ze skartovačky a hadru s lihem vyzkoušet i kovovou zahradní lopatičku a skládací pilku. Ostatní účastníci se mi smáli, když jsem kopal základy pro ohniště, stejně tak i když jsem pak likvidoval žhavý popel v okolních loužích, ale pravda je, že jsme nakonec uvedli místo do původního stavu tak dokonale, že ani já jsem po chvíli nevěděl, kde ohniště bylo. Tomáš se opět nedržel rčení nenosit dříví do lesa, takže když nám konečně ukázal obsah své krabice od bot, byly v ní místo bot suché klacíky.
Dostali jsme se do údolí říčky Úhlavky a moc se nám tam líbilo. Po cestě jsme potkávali velké množství řopíků, asi dvě ruiny mlýnů a podcházeli jsme velký dálniční most pod D5. Rozhodli jsme se, že se sem vrátíme někdy z jara, zatímco jsme pomalu došli na okraj Kladrub. Jelikož jsme se trochu loudali, nestihli jsme již celou trasu dle původního plánu, ale ke klášteru jsme si ještě zašli. Ocitli jsme se tak v zámecké zahradě, kde jsme narazili na venkovní divadlo z 50. let a stihli jsme se podívat i na nádvoří kláštera.
Jediný odpolední autobus v 15:04 jsme nakonec v pořádku stihli a ve Stříbře jsme pak přestoupili na vlak IC, který kupodivu nebyl Pendolino. V Plzni jsme tedy byli už ve čtyři odpoledne a všichni hodnotí akci jako velmi povedenou.
Celkový časový rozsah: h Délka výletu: km Čas na výlet: h Průměrná rychlost: -- Nachozeno: cca -- kroků Namluveno někdy v prosinci, text upravil GPT-5 a OK1PSM po něm 12.01.2025