Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
23.11.2025	ŽelArch, 25. akce Po stopách koněspřežky Budějice - Linec	4x

Nějakou dobu odkládaná, nicméně určitě velmi lákavá a zajímavá akce se uskutečnila jako 25. ŽelArch. O tom, že bude zajímavá, nebylo pochyb a většina pravidelných poutníků si ji nenechala ujít. Počasí mělo být naprosto nádherné, sice kolem nuly, ale pravděpodobnost deště 2%, sluníčko, modré nebe a žádný vítr.

Většina z nás se tedy sešla klasicky u drezíny v dolní hale hl.n. a objevil se do konce i druhý Muki, aby vyzkoušel svoji režijku. Pavel se sice předchozí večer dušoval, že jeho mladší dcera má účast víceméně povinnou, nicméně ráno se objevil bez ní, protože ji prý prostě nedokázal ráno vzbudit. Poměr počtu účastníků vs. počet celodenních jízdenek tím pádem nebyl úplně ideální; museli jsme koupit dvě jízdenky dohromady pouze pro tři dospělé, ale i tak byla cena velice příznivá. Když říkám pro tři dospělé, nepočítám do toho onoho režijkáře, ale Veroniku, která však přistupovala v Nepomuku. Jízdenky jsme pro Jihočeský kraj dokupovali až u průvodčího rychlíku, protože prostě online nikde koupit nejdou. Cesta tak nějak uběhla a my přestupovali v Budějovicích na mě již známý atypický rakouský vláček, jelikož jsem trávil v Linci loňský konec roku. Po cestě do poslední zastávky v ČR jsme nalepení na sklo a s mapou v ruce hledali v okolní krajině pozůstatky koněspřežné dráhy a opravdu jsme jich několik viděli.

V Horním Dvořišti jsme vystupovali těsně před 11h, odpočatí a nasycení například štrůdlem nebo muffiny. Zcela jsme tedy ignorovali místní penzion s hospodou, která právě otevírala a vydali se směr státní hranice. Jak bylo patrné, železniční stanice v době studené opony sloužila jako velký hraniční uzel, což dokazovalo velké množství jak průběžných, tak i odstavných kolejí. O sotva 1-2 km později jsme uprostřed lesa narazili na cedule „Pozor, státní hranice“ a veselé pokračovali emigrovat do Rakouska; napřed jsme si ale udělali kompromitující fotky přímo na čáře, jelikož jsem potřeboval otestovat pár dní zpět darovaný starší fotoaparát.

Zastavili jsme se hned na první louce, kde někteří obdivovali přízemní domeček na hraně louky, něco mezi posedem a rozjímacím místem. Uvnitř byla spousta fotek a také kus ostnatého drátu z bývalé železné opony. Rozhodli jsme se jít nejkratší cestou přes louky, přičemž Pavel se opět obával, abychom nešli přes výběhy. Podstatně dříve nás zastavil fakt, že některé louky jsou zorané a že bude lepší pokračovat po cestě dolů k silnici.

Došli jsme z kopce ke statku, za ním jsme zkoumali otevírací dobu místní restaurace nebo co to mělo být a pak jsme pokračovali po asfaltové silnici mezi poli. Po chvíli jsme uviděli na louce po pravé straně vysoké kamenné pilíře, zřejmě zůstatek mostu koněspřežky. Bývalý most měl úctyhodnou výšku; pro porovnání jsem použil členy výpravy jako měřítko na fotkách. Vydali jsme se dál, ale po chvíli jsme zjistili, že nedaleko bychom zapomněli ještě na jeden most, a tak jsme se vrátili. Dobře jsme udělali, protože součástí mostu byl i zářez tělesa trati a již podle názvu bylo jasné, že tento most byl rozhodně větší než první námi objevený. Dále už jsme pokračovali nejkratší cestou přímo přes louky k dalšímu vyznačenému pozůstatku v mapě. Cestou k němu jsme porovnávali s mapou, kudy trať původně vedla a pořídili fotku v místě bývalého železničního přejezdu; tedy fotku, na které se později vyřádila nejedna umělá inteligence, aby tam ten přejezd dokreslila.

Všichni jsme se již těšili na opékání buřtů a tak jsme zjistili, že do Čech to máme vzdušnou čarou sotva kilometr. Seběhli jsme tedy do údolí a v protějším svahu jsme hledali cestu do Čech v tělese koněspřežné dráhy. Ačkoliv cesta po tělese koněspřežky měla být dokonce značená v terénu a na české straně na ni dokonce měla navazovat naučná stezka, na rakouské straně nebylo vůbec nic; ani těleso, ani cesta a dokonce ani značení. Až na konci louky jsme objevili násep pokračující do lesa a po chvíli jsme obcházeli hraniční mostek. Mostky totiž byly skoro ve všech případech dřevěné, a tak se z nich nezbylo nic jiného než kamenné části.

Na české straně jsme se jen pár metrů od hranic okamžitě potkali s naučnou cedulí a dál jsme na ně pravidelně naráželi cca po 200 až 300 m. Dozvěděli jsme se z nich veškeré technické informace a došli jsme podél nich i k největšímu mostu koněspřežky v dané lokalitě na českém území, kde jsme nalezli pouze jednu opěrnou zeď; druhá zmizela úplně. Co bylo naopak poměrně nové, byla asfaltová cesta z doby Železné opony.

Násep se po chvíli změnil v zářez a po nějaké době jsme došli do místa, kde byla další cesta vpřed zatarasena elektrickým ohradníkem a naučná stezka se vracela v úhlu 170 stupňů. My jsme však potřebovali pokračovat rovně a tak jsme překonali ohradník a pokračovali dál po lesní cestě. Cesta pokračovala mezi loukami, ale zvíře nikde žádné. Po pravé straně cesty však bylo zřejmě nedávno vykáceno větší množství stromů a tak zde zbylo spousta větviček. Rozhodli jsme se, že si ohníček uděláme právě zde a všichni se okamžitě dali do příprav ohniště a sběru otopu.

Nijak jsme nespěchali a po ukončení opékání jsme bohužel nemohli udržet přímý směr a museli další pastviny obejít asi o půl kilometru vpravo. Přitom jsme několikrát narazili na pozůstatky náspu a procházeli jsme jednou ze zaniklých příhraničních vesnic. Před obcí Rybník jsme opět narazili na zbytky náspu a v jednom případě jsme u silnice místo náspu objevili rodinný dům. Přišlo nám to trochu divné, protože před výstavbou samotného domu bylo nutné odbagrovat možná dva výškové metry samotného náspu.

Na nádraží jsme dorazili v čase, že zacházku ještě k jednomu mostku jsme již nestíhali a zároveň jsme zde byli poměrně brzo. Měli jsme tak čas si nejen prohlédnout velmi pomalu jedoucí RegioPanter upravený pro provoz na druhé nejstarší elektrifikované trati v ČR, ale také pamětní desku věnovanou tvůrci koněspřežky či diskotéku v podobě neustálého rozsvěcování a zhasínání pouličního osvětlení tvořeného modernější LED verzí socialistické lampy typu UFO. Na nádraží přibývalo lidí, a tak jsme se šli připravit na nástupiště.

Jelikož jsme předpokládali, že večerní nedělní spoje budou natřískané, zvláště pak ten z Budějovic do Plzně, zabrali jsme okamžitě první kupé bez rezervace, což nám poměrně vyšlo, protože cestou až do Budějovic k nám do kupé přistoupil pouze jeden student. Při vystupování v Budějicích se pak osmělil a ptal se, jaký byl vandr, když jsme tak načichlí kouřem. Snažili jsme se najít dle aplikace Můj vlak ve vlaku do Plzně místa k sezení, která nejsou brána rezervací, ale dle aplikace byl celý vlak vyprodán kromě pátého vozu, kam však nic nešlo koupit. Pátý vůz nakonec vůbec nejel a nám se podařilo usadit se v druhé polovině vagonu pro první třídu, jelikož jeho druhá část byla normální, ale jelikož hned za ní byla lokomotiva, většina lidí z ostatních vagónů již přes první třídu dále dopředu vlaku nepokračovala nebo zřejmě našli místo dříve. Takže jsme nakonec seděli až do Plzně, kromě Veroniky, která se opět ocitla v Nepomuku. Do Plzně jsme tedy přijeli před 20:00 a celkově se akce velmi líbila.

Celkový časový rozsah: h
Délka výletu: km
Čas na výlet: h
Průměrná rychlost: --
Nachozeno: cca -- kroků

Namluveno v prosinci, text upravil GPT-5 a OK1PSM po něm 12.01.2026

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 01. února, celý den	ObčasnéTuristickéMomenty, 21. akce Od Klabavy přes Berounku po Kořečnický potok ...více Chrást - soutok - Sedlecko - Stupno - Břasy
Ne 08. února, 1/2 dne	Zimní QRP závod ...více Kde? Těžko říct AKCE SE USKUTEČNÍ
Ne 08. února, celý den 2x	ObčasnéTuristickéMomenty, 22. akce Po zajímavostech KV ...více KV