Jednalo se o nouzově vymyšlenou náhradní akci z důvodu nevhodného počasí pro uskutečnění původně plánované akce „Javor“. Bylo potřeba vymyslet výlet tak, aby se nacházel ve Středočeském kraji, kde mělo být lepší počasí + vyrazit později až kolem 10h + rozhodnout se o uskutečnění akce až ráno kolem 8:30. Zároveň jsme chtěli, aby Veronika měla dostatek času a možnost se na startovní místo vůbec dostat. Díval jsem se tedy na dosud neuskutečněné akce a přemýšlel jsem o výletu k rozhledně Kožich. Nicméně Veronika by se tam neměla jak dopravit. Druhá možnost byla projít se po zbytcích lesní dráhy v okolí Kornatic, ale trasa ani kilometráž mi pro tuto variantu nepřišla vhodná. Během telefonátu s Veronikou padla myšlenka na okolí Míšova a po náhodném objevení sezónního autobusu Mirošov–Skočice–Míšov se podařilo tuto akci skloubit s dosud neuskutečněnou akcí „ŽelArch – Po stopách Kolvínky“ a přidat i návštěvu střelnice v Kolvíně.
Ráno se počasí umoudřilo, takže jsme výlet potvrdili a po 10. hodině se sešli na nádraží. Ve vlaku do Rokycan jsme narazili na Tomáše, který se, jak je jeho zvykem, vždy nečekaně někde zjeví. Lokálkou jsme dojeli do Mirošova, respektive na zastávku Mirošov město, a přesunuli se na autobusovou zastávku na návsi. Autobus jsme zastihli ještě při návratu z předchozí jízdy a bylo nutné si posunky s řidičem vysvětlit, že pojedeme až dalším spojem, že nemusí v zastávce zastavovat. V autobuse jsme pak seděli sami a řidič byl tak ochotný, že nás vysadil přímo uprostřed lesa přesně v místě, kde dříve vedla ona lesní železnice z Mirošova. O této turistické lince jsem vůbec nevěděl. Řidič říkal, že funguje už minimálně dva roky, ale zřejmě bude kvůli nízkému zájmu zrušena. Prý funguje i jako cyklobus a měla by být nahrazena linkou do Liblína. Liblín jistě bude fajn, ale tato linka byla podle všeho užitečná, jen o ní zřejmě málokdo věděl. Řidič měl okolí velmi dobře zmapované, protože když jsem říkal, že bychom potřebovali vystoupit „na horizontu na křižovatce“, skutečně nám tam zastavil, ačkoliv odbočné cesty z autobusu nebyly ze začátku vůbec vidět.
Hned na začátku cesty v lese jsem našel hřiba, takže jsem měl radost, že malý košík na batohu nepovezu zbytečně. Bohužel další úlovky se už nekonaly a hřiba jsem později někde ztratil. Zašli jsme se podívat na zříceninu hradu Dršťka a navštívili i blízkou studánku. Jelikož jsme de facto svaz paralympioniků, pro kešku umístěnou na skále, kde hrad stával, se nikdo z nás neodvážil vyšplhat. Pokračovali jsme ke střelnici Kolvín, kde většina z nás ještě nikdy nebyla. Měli totiž za to, že se do této lokality nesmí, což je i uvedeno i v mapě. Areál je ve skutečnosti minimálně 10 až 20 let opuštěný, přístupný a zarostlý. Jedinou novinkou byla plastová okna ve vyšších patrech na hlavní budově. Prošli jsme celý prostor střelnice a pokračovali dál směrem k Mariině skále, kde jsme podnikli druhý pokus o houbaření. Všichni dohromady jsme byli úspěšní asi jako jeden mírně neúspěšný houbař.
Později jsme došli k Hornímu Padrťskému rybníku, kde jsme si dali svačinu. Zrovna v tu chvíli začalo pršet, takže jsme déšť přečkali pod přístřeškem a po jeho ustání se vydali nejkratší cestou do cíle do obce Míšov, konkrétně do místního grilu. Podařilo se nám získat stůl přímo u kamen, které jsou nově vybaveny háčky a dalšími vylepšeními na sušení oblečení v případě nepřízně počasí.
Objednal jsem si krkovici, stejně jako ostatní, protože jsem nebyl plně seznámen s nabídkou. Jelikož se vedly debaty o kvalitě místní bavorské klobásy, objednal jsem si i tu, což se ukázalo jako chyba. Byla sice poživatená, ale rozhodně ne obrovská a do typické bavorské měla daleko. Bohužel mi nezbylo místo ani na nakládaný hermelín či romadur, přestože právě ty tu prý dělají výborně.
Na cestu zpět jsme měli na výběr: buď klasickou linku Rožmitál–Plzeň, nebo poslední spoj sezónní linky, kterou jsme ráno přijeli z Mirošova. Zvolili jsme přímý spoj, protože byl pro nás výhodnější, a kolem 18:15 jsme byli zpět v Plzni. Výlet nakonec dopadl velmi dobře – délka trasy byla akorát a podařilo se nám téměř úplně vyhnout dešti.
Namluveno hlasem 8. října 2025, text upravil GPT-5 dne 9. října 2025.