Dlouho plánovaná akce, později upravená jako cyklo-výlet z důvodu větší vzdálenosti, celkého množství asfaltového povrchu a skutečnosti, že zaniklá trať byla přeměněna na cyklostezku. O tom, že se začíná stavět most přes Radbuzu právě v místě, kde dříve býval pouze pilíř s malou chaloupkou, jsme věděli z mnoha médií. Nikdo však již nenapsal článek o tom, že most je hotový. Nevíme tedy přesně, kdy byl dokončen, ale podle fotografií a záběrů cyklistů na novém mostě jsem usoudil, že už je zřejmě hotov.
Výlet byl původně naplánován na neděli. Jelikož jsme však v sobotu v Rožmitále zjistili, že má být v neděli ošklivé počasí a z Rožmitálu jsme se vraceli už kolem 11h dopoledne, došli jsme k závěru, že když má být v sobotu podstatně lepší počasí než v neděli, že bychom akci mohli uspořádat tedy ještě dnes. Tím by odpadl i problém s večerním divadlem v neděli. A tak jsme se s Pavlem vydali na hlavní nádraží, abychom stihli vlak ve 14:20. Terka byla trochu zklamaná, protože mohla až v původně plánovanou neděli, ale nedalo se nic dělat. Dojeli jsme do Stoda a zamířili k vyhlášené zmrzlině v zatáčce na začátku obce. Po občerstvení jsme se vydali směrem po modré turistické značce a polní cestě směrem na cyklotrasu do Chotěšova. Pokračovali jsme po asfaltové cyklostezce, až jsme spatřili nový most. Zavzpomínali jsme na bývalou chaloupku na pilíři a vydali se přes most po nové cyklostezce dál. Navazující úsek kolem Radbuzy se klikatil přesně ve stopě bývalé důlní vlečky, až jsme dojeli k areálu práškové lakovny. Ten jsme objeli a pokračovali po stopě vlečky, která byla zejména na louce velmi dobře patrná. U obce Vstiš stopa vlečky na chvíli úplně zmizela, ale místo ní bylo možné navštívit kamenné kruhy. Nakonec jsme přijeli do Vstiše, k místní putyce po hrázi rybníka, kde dříve právě vedla trať. Dobře jsme se občerstvili, padl nějaký ten nakládaný hermelín a pokračovali jsme dále směrem na Dobřany.
Do Dobřan jsme přijeli asi o dvě hodiny později, než „šel pes do lesa a potkal dlažební kostku“. Pavel neváhal a začal řešit nějakou služební záležitost přes místní wi-fi na náměstí. Poté jsme pokračovali nově upraveným parkem u obce Dobřánky, který jsme celý projeli a napojili se na úplně novou cyklostezku vedoucí po louce souběžně se silnicí na Lhotu. Propletli jsme se pod dálniční estakádou a kolem vlakové zastávky Dobřany zastávka jsme se přes most Járy Cimrman“ dostali k hospodě ve Lhotě. Podle původního plánu jsme mohli jet vlakem z Dobřan, ale kolega odmítl investovat do jízdenek a rozhodl se, že to dojedeme na kole. To nebyl problém až do chvíle, kdy se u hospody ve Lhotě začalo stmívat a z Pavla vypadlo, že nemá na kole osvětlení. Zjistil jsem, že mám na kole o jednu blikačku navíc a tak dle hesla, že polovinu světa drží bindry, jsme blikačku připevnili na Pavlův bicykl.
Po občerstvení v podobě pizzy jsme pokračovali po silnici na Valchu a dále přes les k Nové Hospodě. Vyjeli jsme sice přímo na silnici první třídy I/26, která však byla v tu dobu v rekonstrukci, takže zde byl provoz minimální. Přes okraj Plzně jsme se dostali k Myší díře, napojili se na cyklostezku od Vejprnic a po ní dojeli až k tramvajové točně na Malesické. Po loukách jsme pokračovali až k zoologické zahradě a poté už domů.