OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
eQSL galerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy
Poštolky

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
12.10.1996Havran (částečné zatmění slunce)
2x


Je to již dlouho, co jsme se s Liborem rozhodli vydat se na Havran, což je kopec u německých hranic, nacházející se v teritoriu Ostrůvku u Tachova, kam jsme jezdili na tábory. Je to tak dávno, že už bych si moc podrobností nepamatoval, kdybych si ovšem v oněch dobách nepsal cyklistický deníček, z něhož je i následující zápis ...

Jednou, když jsme s Liborem šli z počítačů, jsme se domluvili, že pojedem do Rokycan za Liborovo Naďou. Domluvili jsme si to na pátek. Ale to nám nevyšlo, protože jednak mi to máma nedovolila, protože Rokycany jsou prý nebezpečný město, a taky protože nám oběma nevyšel čas. A tak jsme se domluvili na sobotu.

V sobotu za mnou Libor přišel, já jsem mu řek, že do Rokycan nemůžu, ale že jsem přemluvil mámu, abych moh jet do Ostrůvku u Tachova. Libor souhlasil, a tak jsme ve čtvrt na 11 vyjeli. Myslel jsem, že pojedeme na jižní nádraží, ale protože Libor jel zrovna na kruháči u pumpy první a zabočil k hlavnímu, jeli jsme na hlavní. Kola jsme už ale nestihli podat, a tak jsme je museli naložit přímo do služebního vagonu. Ovšem za to se za každé kolo platí 20 Kč -> museli bychom zaplatit 82 Kč + 24 Kč za nás. Ale pan vlakvedoucí byl hodnej a řek nám, že když nepříde žádný revizor, tak že nám ty kola napíše z Vochova, tam totiž nikdo lístky neprodává. Revizor nepřišel a tak jsme platili jen 42 Kč.

Jeli jsme tedy přes Stříbro do Brodu nad Tichou. Tam jsme vystoupili, poděkovali jsme, a vy dali se na cestu směr Tachov přes Lom u Tachova a Vítkov. Projeli jsme Tachov, dali minipřestávku, a pak jsme začali stoupat směrem na Studánku. Pak jsme jeli přes Písařova Vesce horem do Lesné. Tam jsme si zakřičeli 3 první z 3x 3 hurá, Libora přitom málem přejelo auto. No a potom jsme pokračovali po již dobře známé cestě do Ostrůvku, a proto se nám po ní jelo dobře.

Když jsme dojeli do Ostrůvku, zařvali jsme opět 3x hurá, prohlédli Barona Bernardýna, tábor, náš stan a pokračovali jsme dál na hlavní cíl naší výpravy - na Havrana. Potkali jsme dva myslivce a pak už nikoho. S obtíže jsme vyt

 ... a tady končí nejen zápis o jednom z výletů, ale bohužel i celý deník. Postupně totiž výletů, výjezdů a výšlapů přibývalo, až jsem je nestačil zaznamenávat. Teď, po více než pěti letech, jsme se rozhodli naše výlety pořádně zaznamenat. Na základě archivovaných jízdenek, vstupenek a vysílacích deníků jsme zpětně zjistili, kdy se všechny významnější akce konaly a nyní už zbývá rozvzpomenout se na všechny příhody a zážitky. Postupně by se tedy měl seznam našich akcí měnit v stránku plnou odkazů na další podrobnosti a hlavně na fotodokumentaci, které máme opravdu dost.

Měl bych však dokončit to, co jsem začal, náš výlet na Havran. S obtížemi jsme tedy vytlačili kola po panelové cestě až nahoru a divili jsme se, co se za dobu, kdy jsme tam nebyli změnilo, nebo lépe řečeno, co ubylo. Prolezli jsme, co se dalo, nyní bez bedlivých očí táborových vedoucích. Chvíli jsme vysílali na Liborovu ruční cihlovou stanici TEAM 90 PROFI, pak Libor znovu zkoumal místní kotelnu a přemýšlel, kolik LTO může v nádržích ještě být.

Jenže moc času jsme neměli a bylo třeba myslet na návrat. Usedli jsme znovu na naše bicykly, udělali ještě pár odjezdových snímků a rozjeli jsme se z prudkého kopce. Bylo to hrozné. Panely pod námi drncaly, my jsme se sami o sobě ještě třásli zimou. Když jsme dojeli na asfaltový úsek cesty a pustili do té doby těžce svírané brzdové páky, nastala další komplikace. Ve velké rychlosti jsme vjeli do místa, kde byla slušná vrstva čerstvě spadaných kaštanů. Bylo docela obtížné udržet řidítka v přímém směru, zvlášť když jsme jeli vedle sebe.

Sil ubývalo, času také a když jsme se podruhé ocitli v Ostrůvku, začal Libor vážně uvažovat o tom, že půjde za Slivkou, majitelem místního rekreačního zařízení, a požádá ho, aby nás odvezl do Tachova. Chtěl mu dát stovku. Já jsem ale nebyl moc pro, takže z toho nakonec sešlo.

Zpáteční cestu jsme trochu pozměnili, jeli jsme přes Zadní Milíře, Milíře a Mýto. Cestou jsme zpozorovali, že se zvláštně setmělo. Opravdu, všude okolo to vypadalo, jako když do monitoru nejde signál červené barvy. Otočili-li jsme se, hned jsme mohli spatřit důvod. Slunce tvarem připomínalo spíše měsíc. Moc jsme se však úkazem kochat nemohli, i když jsme podobnou věc ještě neviděli, neboť jsme spěchali.

Přijet do Tachova tak o 5 minut dřív, mohli jsme dojet domů tak, jak jsme předem informovali rodiče. Zkouška autobusového spojení byla negativní a z toho důvodu nám nezbývalo nic jiného, než čekat na další vlak. Navíc pochybuji, že by se nám podařilo přesvědčit řidiče autobusu, aby nám vzal kola. Libor ještě navrhoval, abychom přejeli do Brodu nad Tichou na kolech, abychom zbytečně netrávili čas v tachovské čekárně, ale já už jsem nechtěl nic riskovat. Když jsme opouštěli Tachov, bylo už hodně šero. V Plané, tam jsme přestupovali na vlak do Plzně, už byla úplná tma.

Vše dobře dopadlo, nohy přestaly bolet a cestou ve vlaku už jsme plánovali, kam pojedeme příště.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 24. listopadu, celý den
2x 3x 1x		Projekt ŽelArch, 10. akce ...více
Letiště Ruzyně
Ne 08. prosince
Projekt ŽelArch, 10. akce - možný náhradní termín ...více
někde
Ne 15. prosince
PA ...více
někde
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.