OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
eQSL galerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy
Poštolky

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
11.02.2023FM pohár + výlet = Boubín
1x


Sepsal OK1YI

Výlet za dalšími fmpohárovými body začal mírnou nejistotou. Na několika zpravodajských serverech vyskočila zpráva o sraženém člověku na trati mezi Horažďovicemi a Strakonicemi. Pohled na data dopravců naznačoval, že situace trvá a zpoždění nejsou malá. Po příchodu na nádraží jsem byl napjat, jaké vagónky na mne a další cestující budou čekat. Nakonec to byla dvojice Regiopanterů a podezření, že dojde ke sloučení s osobákem, se naštěstí nenaplnilo. Zasvěcená slova eisenpoňáků shromážděných v přední části jednotky pravila, že nenastal nedostatek vagonů, nýbrž mašin. Nějaké zpoždění vzniklo už na startu, nicméně paní průvodčí nic nenaznačovala. Až za Nepomukem se začala ptát cestujících, kam jedou. A v případě, že to bylo za Horažďovice předměstí, informovala je o přestupu na bus.

Na horažďovickém předměstí busy už skutečně čekaly a vcelku rychle se i vydaly na cestu. Cesta tmou do Strakonic docela rychle uběhla, počkali jsme si až na semaforech těsně před nádražím. Naštěstí busy zastavily nejblíž schodišti k nástupišti jak to šlo. Ne jako, když je výluka plánovaná a autobusy stojí jak nejdál to jen jde, na opačné straně asfaltové plochy. Neodpustím si opět poznámku, že každé nádraží, které po rekonstrukci přišlo o (1.) nástupiště přístupné rovnou z nádražní budovy bez schodišť, považuju za zničené, a to jsem ještě použil velmi mírného výrazu. Ale zpátky mezi cestující deroucí se z busů. Ti se dozvěděli, že kdo jede dál na České Budějovice, má se vrátit do busů. Vlakem se pojede až z Číčenic.

Cesta ze Strakonic směr Kubova Huť už probíhala bez komplikací. Původně ohlášené zpoždění 10 minut bylo poloviční a zbytek se podařilo dojet na trase. Na rozdíl od minulého týdne se ve vlaku nekonal žádný kultur program. A po výstupu z vlaku začal vlastní výstup na Boubín. Na rozdíl od minula nesvítil měsíc, ale i hvězdy stačily na to, aby se po většině úseků v třpytivém sněhu šlo dobře i bez čelovky. Nebylo ani nijak moc mrazivo, nicméně foukající vítr naznačoval, že nahoře bude poněkud větrněji. A bylo.

Opět jsem nebyl jediným, kdo se v noci na vrcholu vyskytoval. Na družbu už však nebyl čas, a tak jsem se vstoupil do rozhledny i na ní. Zrovna vycházel měsíc. Bylo poznat, že se otepluje. Kusy námrazy padaly dolů. Vítr foukal a pohrával si s fólií, ve které jsem i tentokrát spal. Ráno bylo slyšet ruch ze stanu, patrně se jedná o dva muže. Kolem sedmé mne objevují a začínají si uvědomovat, co všechno jsem mohl slyšet. Nakonec se odhodlali k výstupu na rozhlednu, zatím co já snídám a připravuju se na výstup s anténou a se stožárem. Schody jsou silně namrzlé, v předposledním mezipatře je to skutečně jen kluzký led. Postaveno mám hodinu před závodem, to je dobré. Poslouchám kolečko na Sirotkovi. Zkouším FT8 přes mobil, ale na rozdíl od domovského QTH, kde mi to fungovalo, mi rádio přes VOX klíčuje prakticky pořád. Nehodlám v mrazu pátrat po příčině, a tak poslouchám letecký provoz.

Závod se úspěšně rozjíždí, až do 31. minuty přibývají spojení průměrně jedno po minutě. A pak si jedna stanice stěžuje, že vždycky slyší jen první slovo z mé relace. Rychle kontroluju napětí baterie a další ukazatele jako PSV, ale neobjevuji nic nestandardního. Nicméně stanice se začíná i vypínat. Někdy při vysílání, někdy i na příjmu. Odbíhám ji na chvíli vypnout, kontroluju jestli se nehřeje, ze zoufalství ji překlápím na opačnou stranu než byla. Chvíli se zdá, že něco z toho pomohlo, ale po chvíli se jev opakuje. Přecházím na 70 cm a vysílám na plný knedlík. Celou dobu bez problémů. Vracím se na 2 m a po chvíli je to tu zase. Zkracuju relace na minimum, ale s dědulou od Mnichova to nejde. Ani vysvětlení, že do konce závodu zbývá jen pár minut nezabírá. Povídá něco o Češích-telegrafistech, mám pozdravovat i ty slovenské.

Nastává to nejhorší, demontáž. Ruce mi křehnou. Vítr zesílil, občas přinese i sněhovou spršku. Navíc se zrovna na rozhlednu nahrnulo nejvíc lidí za celou dobu. Jde to, ale trvá to, a tak je jasné, že první vlak nestihnu. Díky tomu bude čas na návštěvu restauračního zařízení. V penzionu Pod Boubínem (U Taťány) měly plno, a tak se podruhé odvažuju navštívit hotel Kristián. Málem jsem ale odešel s nepořízenou. Měli tam sice plno, to ano, ale než mi alespoň dali jídelní lístek, trvalo to 19 minut a 40 sekund. Po dalších 20 vteřinách bych už odešel. Jak jsem pochopil, nebyl jsem na tom takto sám. Ale nakonec jsem si pochutnal a 20 minut před odjezdem vlaku, jsem lokál opustil. Drobné zpoždění uteklo jako voda a alespoň jsem nemusel dlouho čekat na další spoj ve Strakonicích. Akorát jsem celou cestu musel poslouchat podivnou mluvu jisté vimperské bytosti.

Celkový dojem z akce dobrý, byl jsem rád, že jsem v závodě slyšel třeba Vaška OK1CPP nebo Míru OK1WIP a samozřejmě spoustu dalších známých stanic. Tak zase za měsíc :)

Sepsal OK1YI

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 24. listopadu, celý den
2x 3x 1x		Projekt ŽelArch, 10. akce ...více
Letiště Ruzyně
Ne 08. prosince
Projekt ŽelArch, 10. akce - možný náhradní termín ...více
někde
Ne 15. prosince
PA ...více
někde
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.