OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
eQSL galerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy
Poštolky

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
13.02.2021FM pohár + výlet = Bobík
1x 3x


Sepsal OK1YI

Na vrcholu boubínského souseda - Bobíku jsem byl naposledy radioaktivní v roce 2014. To jsme tenkrát s Tomášem OK1GTH v lednu putovali přes oba tyto kopce a rozdávali body jak do FM poháru, tak do SOTA programu. Od té doby jsem navštívil vrchol několikrát, vždy ale jen turisticky. Byl tedy nejvyšší čas to napravit a proč ne zrovna při FM poháru, jelikož i Bobík spadá do vzácného čtverce JN68.

Zima letos nějaký ten sníh nadělila a meteorologové předpovídali druhý únorový víkend za nejchladnější této zimy - mohl by to tedy být zajímavý výlet :) Ovšem jen aby se podařilo včas zmizet z práce.

To naštěstí vyšlo. V práci jsem ještě v jídelně nafasoval polívku do jídlovky (to je něco jako termoska, ale má širší otvor; jedné kuchařce to připomínalo bombu, druhé urnu). Termoska byla standardně naplněna čajem s lehkou božkovskou příchutí. Vzhledem k předpovědi, která slibovala v noci až -19°C, jsem pro jistotu vzal i stan (ten normálně neberu) a jeden spacák navíc.

Cesta vlakem v pořádku, žádné komplikace. Velký nezvyk projet Kubovu Huť a vystoupit ve stanici, která se už pár let jmenuje Zátoň-Boubín. Před devátou hodinou večerní jsem se ocitl v šumavských lesích, když odjel vlak, bylo všude tma a ticho. Vítr si jen lehce pohrával se zmrzlými smrky, které do sebe narážely a sem tam spadla porce námrazy dolů. Ve světle čelovky se blýskaly mrazivé krystalky. Sníh z cesty odklizen, asfaltka posypaná štěrkem - takže zatím docela komfortní cesta.

Na Bobík jsem šel poprvé za tmy a tak došlo na drobné zakufrování, na rozcestí jsem totiž přes hradbu odklizeného sněhu přehlédl správnou odbočku. Ale zašel jsem si ne víc než 300m, takže pohoda. Od hradby boubínské obory už to bylo trošku do kopce a trošku také přibylo sněhu. Ve finální fázi se dominantní komplikací stal vítr - severní - opravdu krutý. Nicméně stan se vztyčit podařilo. Do něj jsem rozbalil můj dvoufóliový pytel, do něj letní spacák a do něj normální spacák. Pak si jen odskočit a doufat, že se mi nebude chtít v noci. Při té příležitosti jsem zkontroloval tamní teploměr - ukazoval -14°C.

Noc proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Vlastně si už dlouho nepamatuju takovou zimní noc, při které bych uvnitř spacáku nepocítil žádnou zimu. Prostě pohodička. Jen mi leccos, co nebylo alespoň uvnitř foliového pytle, docela zmrzlo. Voda, rohlíky, boty. Ale všechno se dalo rozchodit.

Ráno už mi potřeba odskočit si donutila vylézt ven. Bylo těsně před osmou. Sluníčko svítilo, mraky se valily od severu, ovšem většina z nich byla níž než vrchol Bobíku a jen sem tam se přes kopec nějaký převalil. Konečně jsem viděl všechnu tu sněhovou krásu okolo. Uvnitř stanu díky sluníčku mezitím rychle rostla teplota, takže brzy nebyl problém být v něm třeba jen v tričku. Vrstvy oblečení jsem ale naopak přidal, protože mi venku čekala montáž antény. Jako nejvýhodnější se jevil nejbližší pahýl kmene, takže stanička nakonec byla dokonce uvnitř stanu a já teda ten klasický boubínský 25metrový kablík táhnul vlastně zbytečně.

Protože mi nebyla zima, táhnul jsem zbytečně také veškerou výbavu na vaření. Ani jsem neměl hlad. Závod začal slibně, žádné rušení neznámého původu se tentokrát nekonalo, jen jeden rakušák se mi sáhodlouze pokoušel vysvětlit, že závodit na FM je špatně. Ovšem přesně v půlce závodu stanička utichla, voltmetr zhasnul. BMS odpojil baterku. Proč? To je otázka, protože když jsem ji potom doma přeměřil, měla 13.7V a všechny 4 články vcelku vyrovnané. Inu, mám do příště na čem pracovat.

Pak jsem se tedy ještě kochal pohledy na zasněženou krajinu, na výpary z Temelína a mezi stromy jsem se pokoušel najít skulinu, kterou by bylo vidět na Boubín. Ve vhodné chvilce, když se utišil vítr, jsem začal s balením. Nejdřív anténa a vysílací věci, pak spací věci, a pak stan.

Cesta dolů byla úplně bez komplikací, potkal jsem asi desetičlennou skupinku, která vypadala, že bude také nocovat o mrazivé noci v přírodě. Mrazivá ale byla následná cesta vlakem GW regio - mrkví. Teplota se citelně snižovala a asi u Čkyně už jsem reálně uvažoval o tom, že si nasadím rukavice. Zima byla taková, že se k sobě skoro tulili i cizí cestující v době pandemie. V ČD vlaku ze Strakonic jsem rozmrzl.

Byl to pěkný výlet, při kterém jsem často vzpomínal na dávné časy, kdy takhle pod stan v zimě při vánočních i jiných závodech jezdil celý náš klub. Taky byly hezké některé reakce na kopec dorazivších turistů: Co myslíš, leží v tom stanu někdo? Jo, jo, už dlouho. No a jedna veselá historka na závěr: Když jsem v neděli všechno sušil doma na balkóně, pověsil jsem spacák ze šňůry přes zábradlí. Proudy ohřátého vzduchu z 10 balkónů pod námi nadzvedávaly spacák do takřka vodorovné polohy. V kombinaci se sluníčkem tak spacák schnul velmi rychle. Jenže sluníčko mělo velkou sílu a tak začal tát sníh na stříšce nad balkóny. A ta je častým cílem holubů. Roztátý sníh a rozteklé holubince mi tak do spacáku nakapaly ve velkém množství, takže se pytel zbarvil do šedočerna a příšerně zapáchal. Nezbylo nic jiného než ho vyprat. Ale sluníčko už mělo opravdu sílu, takže ještě téhož dne byl spacák suchý.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 24. listopadu, celý den
2x 3x 1x		Projekt ŽelArch, 10. akce ...více
Letiště Ruzyně
Ne 08. prosince
Projekt ŽelArch, 10. akce - možný náhradní termín ...více
někde
Ne 15. prosince
PA ...více
někde
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.