Radioklub OK1OTM / OK1KGT

OK1KGT

RADIOKLUB

Hledáme nové členy

Úvod, novinky

Činnost, Úkoly

Vybavení

Proběhlé akce, schůzky

Plány

Členové

Ohlasy, ankety

Kontakty

Fotogalerie
eQSL galerie

Odkazy, Bazary

DV SV KV česky

Povídalo se
o nás

Úspěchy, Historie

Ať žijou textové!

prohlížeče!

WWW přístupy

Poštolky

NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek

Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
14.03.2020	FM pohár aneb když vlak nečeká

Uběhlo sotva 9 dnů a Remus už se zase chystal na Boubín. Tentokrát si už ale neodskakoval z podboubínské dovolené, ale čekala ho tradiční cesta z Plzně.

Nejdříve chtěl vyrazit už dopoledne, kvůli počínající epidemii koronaviru a uzavřeným školám, ale nakonec vyrazil směr Kubova Huť posledním možným spojem, tedy rychlíkem v 18h. To mělo pozitivum v tom, že už se nekonala výluka Plzeň-Nepomuk. Tentokrát dorazil Remus včas, a tak si mohl v klidu vychutnat nádražní párek v rohlíku. Na nástupišti už byl přistaven vlak, vpředu se dvěma lokomotivami. Asi rezervní, říkal jsem si.

Odjezd z asi 10 minutovým zpožděním kvůli čekání na ostatní vlaky mířící do Plzně - nádražní rozhlas u všech hlásil jako důvod zpoždění nepříznivou povětrnostní situaci na tratích. Nu co, poloprázdný vlak se rozjel. V Nezvěsticích zastavil. Pak se pokoušel rozjet, ale nešlo to. Odbrždění, pomalý rozjezd a škub, dál už to jet nechtělo. Průvodčí nás informoval, že je problém s mašinou. Přibližně po půl hodině jsme se rozjeli. Cestující z vedlejšího kupíčka tvrdili, že strojvedoucí přelezl do druhé z mašin a vpředu je jen někdo, kdo se dívá na koleje. Ale jak to bylo doopravdy, to nevím. Průvodčí sice procházel vagony, ale moc aktivní zřejmě vzhledem ke strachu z nákazy nebyl. A když jsem mu řekl o zájmu přestoupit ve Strakonicích, byli jsme prý mimo signál... Ale nakonec zprávu odeslal. Jenže vlak jiného dopravce (GW regio) stejně nepočkal.

A tak jsem se ocitl ve Strakonicích. Nádraží rozbourané, provizorní čekárna již uzavřená a stejně tak i blízká Billa a všechny hospody - kvůli koronaviru. Paní v ČD boudě mi s trochou nechuti informovala o dalším vlaku jiného dopravce - ten jel až po půl jedenácté. Ale také o autobusu, ten jsem předtím přes mobil nenašel. Ono je to těžké, když jsou v IDOSu dvě zastávky stejného jména... Na druhý pokus se to tedy podařilo. Škoda, že nefungovala velká nová cedule o odjezdech a příjezdech na autobusovém terminálu. Nicméně po hodině a půl čekání autobus skutečně přijel. A ve 22 hodin jsem se ocitl ve Vimperku, rozcestník hlásal, že mi čeká 11 km.

Byla jasná noc. Matně jsem vzpomínal, kudy vede červená značka, docela se mi to dařilo i bez svícení a bez mobilu. Těšil jsem se na louky nad Veselkou. Spousta hvězd byla vidět už ve Vimperku. Měl jsem jen strach, abych po cestě nerozštěkal moc psů, ale nakonec se neozval ani jeden. V Pravětíně se konala nějaká domácí sešlost, halas byl slyšet z otevřeného okna stavení. Pak už byla cesta klidnější. Boží muka a zasklené křížky osvícené elektrickou, ale vkusnou svíčkou. Na Veselce byl klid a pak už mi vítaly tamní louky.

Spací náčiní jsem rozbaloval, zrovna když vycházející měsíc začal osvětlovat krajinu. Mezi krtinci se usínalo pěkně, ale bylo znát, že je jasno, že jsem v 950m nad mořem a že jaro ještě nepropuklo.

Ranní vstávání bylo brzké - při východu slunce. Posnídal jsem přitom tak akorát teplou gulášovku, kterou jsem si v jídlovce přivezl a přinesl z Plzně. A pak jsem hnedka vyrazil. Obhlídl jsem místní hájovnu, obdivoval krásu promrzlých louží a očekával prudké stoupání. Ještě předtím mi čekalo obcházení polomů. A pak už hurá nahoru. Minul jsem dvě rozcestí, na každém byla ale vzdálenost k Boubínu stejná. No nic, cestou jsem vzpomínal, kdy a s kým jsem tamtudy už šel. Potkal jsem první ostrůvek sněhu a když už jsem se dostal k cestě ke schodišti, tam už bylo bílo pořádně.

Na vrcholu Boubína byl klid, před závodem se dostavil pouze jeden člověk, ale je možné, že ještě předtím tu byli fotografové-východosluncaři, o tom jsem tentokrát neměl přehled. Důležité bylo, že nefoukal vítr, a i když se Boubín při ranním vstávání jevil v mraku, nebylo to tak hrozné. Občas dokonce svítilo sluníčko.

Těsně před závodem jsem zjistil, že jsem si trošku pochroumal počítačovou klávesnici, kterou připojuji k telefonu kvůli komfortnějšímu zapisování do Tučňáka, ale nakonec fungovaly všechny klávesy, jen některé kombinace s shiftem ne. Samotný závod proběhl tak nějak normálně, jen asi bylo trošku míň stanic, rozhodně nechodily takové dálky, jako před měsícem.

Po závodě jsem zvažoval, jestli si výlet neprodloužím ještě někam směrem k jezírku, ale nakonec zvítězila klasická varianta úprku do stanice Kubova Huť. Vlak a tentokrát i přestup jsem stihnul, cestou nahrál deník do klubového logu a hlášení na stránky FM poháru, a ještě jsem stačil si i trochu schrupnout v rychlíku. Uvidíme, co bude příště...

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti

Ne 21. dubna