Radioklub OK1OTM / OK1KGT

OK1KGT

RADIOKLUB

Hledáme nové členy

Úvod, novinky

Činnost, Úkoly

Vybavení

Proběhlé akce, schůzky

Plány

Členové

Ohlasy, ankety

Kontakty

Fotogalerie
eQSL galerie

Odkazy, Bazary

DV SV KV česky

Povídalo se
o nás

Úspěchy, Historie

Ať žijou textové!

prohlížeče!

WWW přístupy

Poštolky

NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek

Datum	Název akce	Účast	Dokumentace
06.09.2019	Minisraz táborníků	3x

Sepsal Petr, OK1PSM

Koncem srpna přišel Remus s potřebou rozhýbat jistě ztuhlé kosti ostatních členů RK, nejlépe na nějaké na první pohled nenápadné venkovní akci. Nebezpečí pohybu v přírodě se skrylo pod nevinným názvem "Minisraz táborníků někdejšího tábora v Roželově". ,,Pojďte zjistit, co je nového v Roželově a na trase do Plzně. Letos možno zpestřit návštěvou Dožínek PK, večer afterparty." Že to vypadá nevinně? Jakožto poměrně nováček (i za 5 let budu nováček, ti kluci toho spolu prožili tolik, že nikdy nemám šanci to dohnat :) jsem úplně nevěděl, co že to je vůbec za akci, natož co mě čeká. Původně jsem si myslel, že prostě budeme v Roželově v hospodě, ale bylo mi trochu divné, že se moc účastníků nehlásí (spíš ale nemohli). Přece hospoda, posezení u pivka, né? Jako turista a bývalý táborník z jiných LT jsem neměl problém ani poté, co vyšlo najevo, že se akce bude konat pod širákem u ohýnku a "trasa do Plzně" znamená v překladu z Roželova až domů pěšky (a to už jsem v té době tušil, že moje poklidné turisťáky většinou do 20 km se s těmi klubovými pochody nedají vůbec srovnávat). Až nyní při psaní těchto řádek jsem si vzal na pomoc dokumentaci proběhlých akcí klubu a nestačil jsem se divit. Ona totiž podobná akce se konala již v letech 2002 , 2009, 2010, 2013, 2016, noční obrácená varianta 2004 a 2005, oboucestná varianta 2005 a dle poznámky v jednom ze záznamů nějaká varianta v podstatě každoročně.

Celý týden nebylo úplně jasné, jestli se akce vůbec uskuteční. Takhle: že je Remus schopný účastnit se i sám bylo jasné od samého začátku, spíš nebylo jasné, jak početná nakonec sestava bude. Přihlásil se Remus, jeho kamarád Mário a já 50/50. Že to bude skvělá akce i na vyvenčení babičky psa, který se při nízké hladině venčení úprkem z domu venčí sám, nebylo pochyb. Nakonec mé pracovní nasazení skončilo v dostatečném předstihu a tak již nic nebránilo v mé účasti na této akci.

Sešli jsme se u Penny v Částkovce někdy kolem páté odpoledne, naházeli věci k Máriovi do auta a vyrazili směr Roželov. Že jsme jeli autem a že nám Mário vezme věci zpět mělo jednu nespornou výhodu, nemuseli jsme až tolik hledět na množství zavazadel a tak jsme si mohli dovolit takový luxus jako stan nebo třeba já nafukovací matračku, abych se svými zády dobře vyspal. V Roželově Mário zaparkoval u zámečku a my si ze všeho nejdříve šli prohlédnout okolí a nasbírat trochu hub. V rámci mé úchylky v podobě webové evidence studánek jsme nedalekou Studánku pod Vrchy zkontrolovali a vrátili se do tábora, respektive na louku, co po slavném táboře zbyla. Kluci mi vysvětlili, že v rámci změny majitele na církev je s táborem konec a chatky tak nějak postupně odvezli a zbyly jen budovy s pevnými základy a zámeček. Pak jsme udělali oheň a začali opékat buřty, zapíjeli je svým oblíbeným nápojem a povídali si, což mně vydrželo asi do půlnoci, klukům asi do 2h ráno. Smaženice byla taky super. Že bude v noci lehce pršet jsem zjistil, až když mi kluci v ty 2 ráno sdělili, že na mě do stanu postaveného do té doby pouze jako moskytiéra zřejmě prší. Inu, nedalo se nic dělat, musel jsem se vyhrabat, přehodit přes stan ještě vrchní tropico vrstvu a mohli jsme všichni 3 a pes chrnět v klidu a suchu na 2x2 metrech až do rána.

Ráno ještě trochu poprchávalo. Posnídali jsme, v popelu zůstala ještě cibule od včerejška, rozloučili jsme se s Máriem a vyrazili na cestu. Šlo se dobře, počasí nám přálo. Opatrně a v uctivé vzdálenosti jsme obešli kopce Třemšín a Nahořov a po ČTZ pokračovali církevními lesy spadajícími však pod CHKO Brdy. Škoda, že jsem si nemohl prohlédnout nedaleké PR Chynínské buky a Fajmanovy sklály a Klenky, ale jednak přes takováto území zpravidla cestičky nevedou a pak jsem celé plánování cesty nechával čistě na zkušeném Remusovi, konec konců to byla jeho akce, nejde poprvé a navíc jsem měl asi stejně mobil díky slabé baterii snad raději vypnutý a do mapy nějak nebyl čas, chuť ani potřeba se podívat. Než jsme došli do Planin, stihli jsme ještě opustit ČTZ a po turisticky ani cyklisticky neznačené asfaltce minout bez povšimnutí studánku pod Bůrkem, přejít na zelenou značku a vyjít z lesa. Za Planinami jsme opět zmizeli v Brdských lesích, navštívili 2ks studánek (přičemž jedna úspěšně prošla vložením do databáze a nyní ji můžete potkat ve webových mapách) a vylezli v Hořehledech. Neměl jsem potřebu potkat šéfa z práce, což se mi vyplnilo a my v klidu došli do hotelu Pod Kokšínem. Museli jsme se ještě přesunout k jinému stolu, jelikož jsem se nemohl vejít mezi výšku židle a stolu. Debatujíc nad obědem jsme si nechali ujet možný záchranný bus do Plzně a po obědě pokračovali dál po silnici do Těnovic. Místní ovocné sady byly fajn, pěkný kostelík, ani terén nebyl nehorší, ačkoliv delší chůze po asfaltu nebývá v případě delších výletů tou nejlepší volbou, ale co se dá dělat. Zatím bylo ale všechno v pohodě a tak nic nebránilo tomu dojít v klidu do vsi Lipnice. Jelikož jsem ženě slíbil včasný návrat, byla druhou z možností zkrácení celkové trasy místní vlaková zastávka za vsí. Na jindy zatracovaný motorák 810 byl pěkný pohled, z té dálky 1,5 km vzdušnou čarou nevypadal tak příšerně jako jindy. I bych patrně vydržel jízdní nekomfort těchto proslulých strojů, ale k tomu mi chyběly 2km po silnici a skoro 30 minut času. Pokračoval jsem tudíž s Remusem do Milínova na dožínky.

Do Milínova jsme co se dožínek týče dorazili poněkud pozdě, poslední pendlbus do Plzně i Aneta Langerů účinkující na místní příležitostní hudební scéně už dávno vzali roha. I tak jsme mohli ochutnat místní mošt u jednoho ze stánků, pozdravit se s Romanem OK1UFM a zajít se podívat na tu slavnou scénu na pozemku farmy Moulisových. Po dostatečné exkurzi na farmě jsme již došli na konec vesnice a pokračovali dál přes pole a les do Šťáhlavic. Cestou jsme došli tuším tak 2 rodiny ze Šťáhlavic, zvlášť páni vracející se z dožínek byli značně veselí. Jestli si dobře vzpomínám, měli s sebou i menší děti a matka vypadala, že by se nejradši propadla do země studem. Nakonec se nám je na 3m široké cestě podařilo úspěšně předejít a došli jsme k přejezdu nedaleko zastávky Šťáhlavice. No a zde se mi naskytla další možnost užít si komfort legendárního šukafonu, takže jsem se s Remusem rozloučil a šel si počkat 20 minut na vlak. Býval bych s Remusem netlačen slibem ženě asi ještě chvíli pokračoval, ale ideálnější možný přestup na hromadný dopravní prostedek se již nenabízel, do Šťáhlav bych to na vlak nestihl a minimálně do Plzence se šlo stejně po silnici.

Nu což, my se psem jsme si svých 26 km docela užili a co jsem slyšel, tak Remus pokračující přes Starý Plzenec cyklostezkou podél řeky přes Koterov byl se svými 40 km zakončenými v Plzni Světovaru také spokojený. Zvlášť zakončením na afterparty u Hanse.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti

Ne 21. dubna

PA Hůrky 698m ...více
Číhaň

❗POZOR, ZMĚNA❗

Ne 28. dubna, celý den