OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
eQSL galerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
13.08.2016FM pohár - 49 spojení, 4 dohody
2x 3x


To, že srpnový FM pohár tentokrát nebude žádnou velkou klubovou akcí, bylo předem jasné - a to hned z několika důvodů. Souběžně, už od čtvrtka, to Hanuš OK1THC pálil do šutrů (Perseidy), někteří další členové dovolenkovali. A já (OK1YI) jsem na sobotní večer přichystal pro svou YL Káťu překvápko v podobě kulturního zážitku relativně nedaleko Boubína, takže QTH pro FM pohár bylo i v srpnu stejné. Čekal nás tedy turisticko kulturní a radiově závodní víkend. Zároveň víkend poprvé bez dětí.

Pátek
Počasí se zpočátku nejevilo úplně ideálně, ale čím víc se blížil pátek a předpověď se upřesňovala, vypadalo to o něco lépe a radostněji. V pátek dopoledne jsme se rozhodli, že skutečně pojedeme už v pátek. Kolem třetí hodiny jsme předali děti babičce a rychle vyrazili na nádraží. Vlak jsme stihli jen tak tak, stihli jsme i drobný nákup, akorát jsme trochu zapomněli na vodu. Tu jsme si nakonec zajistili v Kubovce, kde jsme se před večerním výstupem na Boubín posilnili česnečkou.

Cesta hore byla jako vždycky úmorná, přemýšleli jsme, jak jsme před lety mohli nahoru dostat kočárek a dvě děti. Tentokrát ale nebylo proč spěchat, snad akorát jen kvůli tomu, abychom nenašli rozhlednu již obsazenou jinými nocležníky. Ale protože bylo zataženo, pravděpodobnost kolize s pozorovateli perseidů byla nízká. Šli jsme tedy pomalu a já tak objevoval různé díry a pěšinky, kterých jsem si kvůli spěchu, tmě nebo sněhu dříve nevšimnul. Káťa zase obdivovala místní květenu.

Několikadenní období chladu a dešťů zvolna ustávalo, voda se ale začala odpařovat, takže vrchol kopce byl v mlhách. Nicméně od našeho večerního příchodu už se jen oteplovalo. Dojem z příchodu na rozhlednu poněkud pokazil nebývale velký nepořádek. Museli jsme bordel zamést, abychom se vůbec mohli ubytovat. Neskutečné množství flašek, plechovek a obalů, ale i zbytky masa, atd. Zkrátka humus.

Samozřejmě jsme se i vyškrábali na vršek rozhledny, ale viděli jsme více méně jen tmu a mlhu, pouze občas se sem tam ukázalo nějaké vimperské světýlko. Ulehli jsme a těšili se na zítřek a očekávané sluníčko a oteplení. Během noci nás zřejmě nenavštívilo žádné zvíře ani člověk. Až někdy tak v pět ráno uvnitř rozhledny poletoval jakýsi malý ptáček.

Sobota
První lidští návštěvníci se dostavili v 7 ráno, takže asi vstávali v nelidskou dobu. Přes vrchol stále putovala mlžná oblaka, ale okolní krajinu již prozařovaly sluneční paprsky. Zvolna jsme se rozhýbávali, převlékali, snídali, procházeli se, ochutnávali maliny. Naše ranní kroky vedly k rozcestí k Johnovu kameni a zpět. Pak už jsem se pustil do montáže antény. Díky přítomnosti mé YL byla tato činnost taky jednou fotograficky zdokumentována.

Závod začal, spojení přibývala, v úvodu tradičně více než 1 QSO za minutu, podobně přibývali i návštěvníci kopce. Opět se našel jeden, kterému jsem tam vadil, nicméně jeho inteligence byla na úrovni prázdné zelené helmy a svým povykem nadělal víc hluku než já. Na osobní vyjasňování tentokrát nedošlo, odvážil se jen práskat dveřmi od rozhledny. Prostě magor. Počet spojení tentokrát nepřekročil padesátku, škoda že jsme se neslyšeli s Hanušem OK1THC, zrovna totiž řešil technické potíže. Tak mi musel stačit OK9THC. V závěru závodu na kopec přišlo jakési zvědavé dítko, a tak jsem ho nechal ladit… Pak se z botanické obchůzky vrátila Káťa a začali jsme balit.

Trasu ústupu jsme vytýčili do Zátoně přes Boubínské jezírko. Viděli jsme mnoho zajímavých hub, rostlin, broučků a housenek. V jezírku ryby. Na Kátě bylo trošku znát, že v posledních letech není na výšlapy tohoto druhu zvyklá, i já jsem ve strmějších pasážích trochu trpěl. Ale vlak do Volar jsme i s rezervou tak akorát na nanuk stihli.

Volary, zdá se mi, tak jako malé vesničky v kraji prošly změnou k lepšímu, už mi nepřipadaly jako silnice olemovaná oprýskanými baráky. Využili jsme služeb jednoho z místních obchodů, jedné restaurace a jedné cukrárny, ze které jsme odkráčeli zpátky k nádraží se čtyřmi zákusky.

Vlak směr Číčenice měl cca 15 minut zpoždění, v době našeho výstupu, tedy v zastávce Rohanov, už to bylo o pět minut méně. Sil ubývalo, napětí Káti rostlo, protože pořád netušila, jaká kultura ji čeká. A já netušil, jaké stoupání nás čeká za vesničkou se zajímavým jménem - Leptač. Vzhledem k tomu, že se oteplilo, naplno svítilo sluníčko a na zádech jsme měli spacáky, stan, anténu, akumulátor, atd., byli jsme totálně propocení. Ale stálo to za to. Šumavské louky, výhledy, krásné osamocené chaloupky obklopené ovečkami. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli jsme trefili správnou cestu, ale nakonec nás uvítala obec Frantoly, v jejíž spodní části se konala ona akce, na kterou jsme šli. Návštěvníci z různých koutů nejen ČR se už sjížděli, aut na louce přibývalo. Za bílým šapitó, u potoka byl prostor pro stany, a tam jsme stan postavili i my. Káťa musela chodit kolem cedulí s programem zády, aby nepřišla o překvapení. Využili jsme občerstvení u tamní hospůdky, obhlédli stany s programem pro děti a krásnou maringotku plnou francouzských palačinek a holek, které je připravovaly.

Když jsme se vrátili k šapitó, už se tvořila dlouhá fronta a nikdo nevěřil tomu, že se tam všichni vejdou. Ale uvaděč byl šikovný a tak jak předtím řešil parkování, teď navigoval poslední příchozí k volným místům na lavičkách. Bohužel ale během toho odtajnil, co se bude dít. Ač ze značné přítomnosti bosonohých návštěvníků by šlo leccos usoudit. Kátě se v hlavě honilo všechno možné, přemýšlela o artistech či žonglérech. Ale šlo se na Duška – 4 dohody. Představení to bylo pěkné.

Po kulturním zážitku jsme vystáli frontu na slanou a povidlovomakovou palačinku, k tomu nějaký ten teplý nápoj. Všechno jsme si vzali s sebou, a vyrazili nahoru do obce, na lavičku, kterou jsme potkali cestou. Tam jsme konzumovali a vyhlíželi Perseidy. Moc jsme toho ale neviděli, protože dost svítil měsíc, blízko byla taky lampa a oblohu z části zakrývala koruna blízkého stromu. Ale bylo nám pěkně. A na rozdíl od louky dole u vody tam také bylo o dost tepleji, až jsme zvažovali, že si vezmeme spacáky a půjdem spát nad vesnici. Ale když jsme se vrátili dolů, byli jsme docela unavení, já si dal klobásu a zalezli jsme do stanu. Ač to bylo přímo u potoka, zima nám nebyla a oba jsme spali až do rána. Louka byla o mnoho měkčí než podlaha rozhledny, ostatní stanující nebyli hluční a DJ v šapitó dal pokoj cca v jednu, takže dobrý.

Neděle
Oběma se nám spalo moc dobře, takže jsme se probudili nečekaně až v půl deváté. Tou dobou i ostatní stany začaly ožívat, my jsme ale rychle balili, abychom stihli vlak a nešli přes kopec za největšího horka. I tak jsme ale došli řádně propocení. Cesta zpátky byla bez komplikací, zpoždění jen pětiminutové. Ve vlaku jsme střídavě vytuhávali, v Číčenicích jsme využili automatu a dali si nějaký ten nápoj a poobědvali jsme piškoty. V Plzni jsme se dojedli v kantýně, pořídili dětem malou hračku v podobě velkého bublifuku a dopravili se domů. Zapomněli jsme pořídit tradiční foto u hutníka. Tak snad příště.

Byl to moc pěkný víkend. Trocha té turistiky (28.5km), trocha kultury, trocha závodění, to vše ve společnosti mé YL – co víc si přát. Dětičky naší nepřítomnost bez problémů přežily a hned nám začaly vyprávět, co všechno s babi a mým bratrem zažily. Navíc to byl pro mne po dlouhé době zcela nepracovní víkend a také jsem se pěkně zrelaxoval po pracích domácích – vyráběl jsem totiž takovou regálo-polici-skříň přes celou stěnu pokoje a trochu jsem si navrtal prstík. Ale zdravé šumavské ovzduší přispělo k tomu, že se strup docela rychle odloupl. Určitě to (třeba za rok) musíme zopakovat. A snad Káťa brzo rozchodí bolavé nohy. Ale i jí se to moc líbilo. A díky všem za spojení, všechna potěšila!

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
So 11. listopadu
FM pohár ...více
So 09. prosince
FM pohár ...více
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.