OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
09.08.2014FM pohár + výlet = Luzný1x


Srpnového FM poháru jsem se původně chtěl zúčastnit z Třemšína, v rámci setkání bývalých táborníků v nedalekém Roželově (plány byly veliké, vylanit se na rozpadající se rozhlednu). Jenže v práci se vyklubal pracovní víkend, protože kombinace dovolených a natáčení na Chodských slavnostech prostě nedovolila, aby někdo další měl volno. A tak jsem musel celé setkání táborníků přesunout až na poslední prázdninový víkend. Už jsem začínal vymýšlet plány, kterak se do FM poháru zapojit z práce, ale nakonec se mne zželelo jednomu kolegovi a na úkor své dovolené mi umožnil mít sobotu volnou. Tímto Ondřeji Fraňkovi děkuji.

Tak tedy můžu jet - a kam? Nejdříve jsem přemýšlel o Smrčině, respektive Hochfichtu nad hladinou Lipenské přehrady, ale vzhledem k velmi příznivé předpovědi počasí jsem se na poslední chvíli rozhodnul pro Luzný - bájný kopec, v poslední době probíraný v médiích hlavně kvůli zakázané cestě k Modrému sloupu na straně jedné a údajně předražené rekonstrukci hájovny na Březníku na straně druhé.

V pátek před třetí hodinou odpolední jsem už seděl ve spěšňáku do Horažďovic, který tedy zatím stál na plzeňském hlavním nádraží. Těsně před odjezdem vlezl do mého kupíčka jakýsi týpek s dotazem jestli tam je volno. Řekl jsem, že ano. A on hned odešel vstříc svým kumpánům ohlašujíc jim tuto dobrou zprávu. Celkem jich bylo 6, včetně jedné holky a jednoho psa. Byli již dost posíleni alkoholem a zřejmě i jinými omamnými látkami, akorát ta holka vypadala docela v pohodě. Ihned po rozjezdu vlaku otevřeli další flašky. Uzávěry vyhodili z okna a zapálili si. Jejich plán byl dojet do Plzence a do Blovic, ovšem pořadí navštívených lokalit, kde bývalí trestanci chtěli odněkud vyzískat čekající peníze, museli prohodit, protože daný spoj v Plzenci nestavěl (nesmyslné zavádění spěšných vlaků toho času bylo v Plzeňském kraji trendem). Cestou zkoušeli moji trpělivost, pískali pejskovo kostí asi tak 5 cm od mého obličeje, měli kecy, že jim tam překažím, a dokonce došlo i na fyzický pokus mi vyhostit z kupé, ale ubránil jsem se. Samozřejmě, že jeli zadarmo, když přišel průvodčí, obestoupili ho a on rychle pochopil. Těsně před Blovicemi objevili, že jsou ve voze úplně volná kupíčka (již z Plzně), přesunuli se tam a vrávoravým krokem asi po 5 minutách vlak ve stanici opustili.

Zbytek cesty do Horažďovic předměstí už byl v pořádku, stejně tak jako úsek do Sušice. Ten byl zpestřen akorát chvilkovým výskytem značného množství cyklistek ve voze, ale včas zjistily, že nastoupily do vlaku opačným směrem než potřebovaly jet. Ve voze přítomní vodáci tak viditelně povadli. Výstupem v Sušici skončila železniční část přepravy, následovala tak jako minule autobusová loterie s ČSAD Plzeň. Opět stejná situace, bus přijel pozdě, ale do cíle dorazil o něco dřív než praví pravidelný jízdní řád. Modrava mi uvítala již novou křižovatkou, údajně bezpečnější pro všechny účastníky provozu.

Tentokrát jsem na nikoho nečekal a ani jsem se neposiloval před cestou, jídla jsem měl dost v baťohu. Zamířil jsem proto rychle na modrou turistickou značku směr Březník. Těsně před opuštěním Modravy mi přepadla studentka jejíž vnady zakrývala světle limetkově zelená vestička s nápisem výzkum. Na krku dívčině visel průkaz studenta UK a v ruce měla desky s dotazníkem, jehož otázky na mne aplikovala. Kam jdu, kudy půjdu, kde budu spát, po kolikáté jsem letos na Šumavě, atd. Nevím, zdali moje odpovědi přiohla stejně jako to, že jsem přijel autobusem - ona to zapsala jako že jdu z parkoviště (což spíš evokuje to, že jsem přijel autem). Ale jinak jsme si příjemně popovídali.

Cesta po asfaltce podél Modravského potoka rychle ubíhala, potkal jsem jen pár cyklistů ve směs jedoucích v opačném směru. Minul jsem Březník, spatřil Luzný a vydal se po značkami neznačené, leč na rozcestnících popsané cestě přístupné od poloviny července do poloviny listopadu. Všechny počítací brány jsem pro jistotu obešel. Cestou došlo na malou sváču, zajímavé bylo, že po cestě, kam mají zakázán vjezd i cyklisté, jelo auto řízené zeleným mužíkem. Došel jsem na hranici a po té šel směr Modrý sloup. Tam už byla docela tma, takže jsem začal přemýšlet o tom, že nocování neproběhne přímo na vrcholu. Všude kolem bylo nádherné ticho, nicméně několikrát jsem zaslechl jakoby dívčí smích. Říkal jsem si jestli je možné, aby to bylo slyšet až z vrcholu, ale brzy jsem měl jiné starosti, totiž vlhké, lehce bahnité úseky. Nicméně zdárně a se suchýma nohama jsem dorazil k historickému hraničnímu kameni (ve zlomu hranice mezi Luzným a Mokrůvkami), odkud už se line jedna z cest přímo na vrchol Luzného. Přemýšlel jsem, jestli se osvětlen měsícem mám vydat nahoru, ale nakonec jsem se zabydlil přímo na hraničním dřevěném chodníku, takže jsem nemusel řešit problém s vlhkostí. Tu jsem využil k odsmradění nohou před vstupem do spacáku. Na nebi jsem krom Měsíce viděl spousty hvězd, družic, ISS a pár asi perseidů. Zatím co já obdivoval oblohu, mne si přiletěl prohlédnout jakýsi velký, absolutně neslyšitelný pták. Ač byl nade mnou tak metr, vůbec nebyl slyšet, jen mi ofouknul vzduch zvířený jeho křídly.

Ráno jsem se probudil brzo, v čase kdy někdy vstávám do práce (4:35). Zabalil jsem spací potřeby a vydal se k vrcholu ve vidině uzření pověstného východu Slunce. Ani jsem se na kamenité špičce kopce nestačil rozkoukat a hned dorazil nějaký bundespár. Toho jsem se trochu bál, protože když jsem načítal něco o kopci na internetu, dozvěděl jsem se právě o hromadných návštěvách vrcholku právě kvůli východu Slunce. Pak přišel jeden pánský pár, všichni tam kouřili. No a asi čtvrt hodiny před východem dosupěla nahoru čtyřicítka různorodých návštěvníků vedená jakýmsi průvodcem. Takže hned nastalo další trinken und rauchen, psi hafali, jak jim po ocasech ve tmě šlapali.

Pak to nastalo, jako když vypínačem zapnete žárovku. Mezi troškou mráčků vyšla oranžová záře. Hned vedle jejího centra se objevila silueta Temelína. Vzrušené výkřiky doprovázely spouště fotoaparátů. Když divadlo skončilo, postupně se začali návštěvníci vytrácet, já jsem také něco pojedl, a koukal opačnou stranu, na stín, který do dálky špičatá hora vrhala a který ještě okrášlila duha po silné přeháňce. Ta mi naštěstí minula, ale jestli někdo tou dobou postával na Roklanu nebo Poledníku, rozhodně suchý nezůstal.

V 8 hodin jsem sestavil anténu (X-300 na plast. rouře), kterou jsem připnul k rozcestníku. Do začátku závodu jsem lehce prošel okolí a poslouchal dění na pásmech. No a v deset to tak nějak začlo, akorát jsem trošku laboroval s mikrofonem. Chyba byla v tom, že se přepnul do VOX režimu a na PTT nereagoval. Hned na první zavolání jsem udělal OK1KOK, což se mi nikdy předtím nepodařilo (jakoby byli hluší). Některé protistanice jsem trošku mátl volačkou (DL/OK1YI), inu už jsem byl na území Germanistánu. Potěšilo mi, že tentokrát mi pár bodů dali i zahraniční, respektive nečeské stanice. Ozvalo se jich dost, nicméně jen pár se jich dalo započítat do závodu (buď byli mobilní, nebo neznali svůj lokátor).

Na kopci se mezitím vystřídalo spoustu turistů, včetně mladého českého páru, který se tam snad zasnoubil či co, každopádně sebou měli i flašku a sklenice (asi to byli ti, jejichž smích jsem slyšel večer, někde tam taky spali). Celkově lze říct, že i přes jazykovou bariéru byli zvídavější a komunikativnější Němci a Rakušané, někteří Češi ani nepozdravili. Jinak Němci si ponejprv obvykle mysleli, že provádím monitoring výskytu rysů.

Po závodě jsem všechno rychle složil a zabalil, sestoupil do klidnějších hájů a stejnou cestou se vydal zpátky. Jdouc za světla jsem neodolal borůvkám a při chůzi jsem několik hrstí zkonzumoval. Cesta z Luzného na Modravu mi i s lehkou pauzičkou na svačinu trvala tři a půl hodiny. Študentka výzkumnice byla ráda, že jsem přežil. Přesunul jsem se pod stříšku odpočívadla, snědl rohlíky a pomazánku a šel čekat na autobus.

Cesta zpátky tentokrát přes Strakonice začala příjemně, přijel prostorný autobus, řidič ihned vyskotačil a pomohl mi dát baťoh s anténou do zavazadlového prostoru. Za batožinu si nic neúčtoval (na rozdíl od ČSAD Plzeň, kteří inkasovat nezapomenou nikdy, ale taktéž téměř nikdy zavazadlový prostor nepoužívají). Cesta přes Churáňov a Stachy rychle ubíhala, ale nakonec trošku zpoždění bylo, protože cestou se nějakému mladému pánovi udělalo špatně a před zraky cestujících důkladně pošpinil asfaltový koberec uprostřed autobusového nádraží. Řidič mu poskytl vodu a eurofolii pro případ další nevolnosti.

Do Strakonic bus tedy přijel těsně před pravidelným odjezdem rychlíku do Plzně. Ale jelikož stále trvala výluka, čekal jsem ještě dobrých 25 minut na další autobus do Horažďovic. V Plzni z toho tedy byla nakonec skoro hodinka, ale nijak mi to nevadilo, stejnak jsem šel rovnou na ranní službu do práce. Akorát mi jel trolejbus, vystoupil jsem na zastávce U Práce, abych se ještě před přestupem na tramvaj stavil "u Sépiáka" pro nějaký pokrm, když tu najednou mi to trklo - nemám anténu. Nechal jsem ji v trolejbusu? Ne! Ve vlaku! A dopr. Jel jsem hnedka zpátky, souprava stála na stejném nástupišti, ale už s ní museli šíbovat, protože lokomotiva byla na druhé straně kusé koleje. Nakouknul jsem skrz okno do kupíčka... a anténa tam byla. Vlezl jsem dovnitř za značné pozornosti uklízeček a nějakého dalšího drážního zřízence, který pravděpodobně prováděl konfiguraci záchodu (mechanickou). Anténa byla tak jak jsem jí tam nechal, tedy v pořádku. Zřízenec se usmál a povídal: "Tys měl ale štěstí!" A to je pravda.

Pak už jen znova pro jídlo a na pracoviště, kde jsem ještě před usnutím vyplnil závodní hlášení, abych zjistil, že jsem tentokrát v QRP 2m kategorii skončil pátý.

Tak, zase jsem se poněkud rozepsal. Možná, že i články o zámořských expedicích bývají kratší. Ale na druhou stranu, kdo z vás kvůli FM poháru naťapal 28 km horským terénem - tak uvidíme, kam vyrazím za měsíc.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
So 27. května, cca 16:00
6x 3x 2x
Bolevecké zasedání ...více
zahrada u praHansů
St 31. května
Pravidelná schůzka ...více
ZČU/FEL EK704
St 07. června
Pravidelná schůzka ...více
ZČU/FEL EK704
So 10. června
FM pohár + výlet = ? ...více
So 01. července
Polní den ...více
So 08. července
FM pohár ...více
Ne 06. srpna
QRP závod ...více
So 12. srpna
FM pohár ...více
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.