OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2020
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
12.07.2014FM pohár + výlet = Studená hora2x


Při předchozím, tedy červnovém FM poháru, kdy jsem se vydal na šumavskou Černou horu nedaleko Modravy, se mi moc líbily i další okolní kopce, které ještě nějakou dobu budou následkem kůrovců a orkánu holé. Samozřejmě nejlákavější jsou obě Mokrůvky nebo Blatný vrch, ale jelikož jsou v I. zóně NP, rozhodl jsem se si tyhle kopce ponechat na nějakou dobu mimo turistickou sezónu, kdy jsou i činovníci NP poněkud méně aktivní. Dále jsem měl v hledáčku i kopce už za státní hranicí, tedy Luzný a Roklan. Na ty ale nebyl tentokrát čas, protože večer po závodě už jsem musel být v Plzni a vysílat pracovně. Volba tedy nakonec padla na Studenou horu opět v pohodlné docházkové vzdálenosti z Modravy. Tomáš OK1GTH mi sice lákal na Blatný vrch, ale okolnosti, o kterých se ještě rozepíšu, by to stejně nedovolily.

Dávno předtím, než jsem rozeslal avízo o akci, se na červencový FM pohár přihlásila Eva. Ta za sebou měla zdárně ukončenou etapu svého vysokoškolského studia (Bc.), a tak měla čas i chuť něco podniknout. A na kopec chtěl jet i Tomáš OK1GTH, který by vyrazil z chaty. S Evou jsme se tedy domluvili na pátečním odjezdu ve 14:58 z hlavního nádraží spěšným vlakem do Horažďovic předm. a dále do Sušice, kde bychom přestoupili na autobus směr Modrava. Jenže protože Eva potřebovala po závodě někam k Českému Krumlovu do hospůdky (kde brigádničí) a cesta by jí z Modravy trvala přes 5 hodin, rozhodla se jet autem. Jenže auto měla právě u Českého Krumlova a ona byla v Plzni. Takže definitivní plán zněl: Eva pojede ve 14:00 do ČB a ČK, odkud vyrazí autem a případně Remuse někde nabere. Ale znáte to, plány jsou plány a realita jiná. Evě vlak ujel, takže z Plzně vyrážela až hodinu poté, co vyrazil Remus. Ten zdrárně přijel na Modravu (ještě o několik minut dřív než pravil jízdní řád ČSAD Plzeň) a přemýšlel co bude dělat. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že půjde na kopec sám, postaví stan a půjde zpátky Evě naproti. Ale nakonec jsem se rozhodl na Evu počkat. V některé z tamních restaurací. To jsem ale ještě netušil jak dlouhé to bude čekání. Před měsícem jsem zahlédl nově vypadající objekt s šipkou restaurace a pivovar. A nová dřevěná, ještě voňavá a sluníčkem vyhřátá terasa přímo lákala k usednutí. Ochutnal jsem místní 11° a zeleninovou polívku. Pak domácího utopence servírovaného v pěkné sklenici na prkýnku se salátem. Dřevěná terasa stále pěkně hřála a já se kochal pohledem na řeku a šumavskou zeleň. Pak se ale náhle začali ostatní návštěvníci (povětšinou cyklisté) vytrácet. Když jsem se podíval za roh, bylo jasné proč brali nohy na ramena. Blížil se velký černý mrak, tak tmavý a tak nízko už jsem dlouho neviděl. A netrvalo to dlouho a celá ta spoušť dorazila přímo nad Modravu. Nejdřív pár kapek, blesků a hromů a pak průtrž mračen s kroupami. Všichni zbylí strávníci se přesunuli dovnitř a sledovali jak kroupy poskakují po podlaze. Nu což, dal jsem si další 11°. Když se setmělo, přesunul jsem se o patro níž, aby kvůli mně nemusel personál běhat po schodech. Dole byla restaurace ještě hezčí, pivní varny jsou hned vedle stolů, pěkná kombinace mědi a dřeva. Dal jsem si moc dobrou svíčkovou, to už byla díky mračnům tma. Přišlo pár SMS od Evy, ale už jsem jim nějak nevěnoval pozornost, čekal jsem jen na tu v níž bude napsáno "jsem tady". Furt pršelo. Když jsem dojedl, rozhodl jsem se, že půjdu čekat ven, i když pršelo. A v případě, že Eva nepřijede do půl desáté, rozbalím stan někde nad vsí. Přijela 3 minuty před limitem.

Vzhledem k denní době a nepříznivému počasí jsme se rozhodli přespat v autě. Po malých obtížích jsme nějak sklopili sedačky, avšak úplně nejpohodlnější to zrovna nebylo. Eva mezitím pojídala zajímavé kombinace potravin - salám + kefír + jiný mléčný výrobek + jablečnomrkvový mošt... Na parkovišti stála jen dvě auta, obydleno bylo jen jedno. Chvíli jsme kecali a pak usnuli.

Brzo ráno jsme se probudili a zakoupili parkovací lístek. Po něčem jako snídani jsme se pokusili kontaktovat Tomáše OK1GTH, nicméně neúspěšně. Vyrazili jsme tedy směr Studená hora, po zelené značce. Ještě předtím jsem vyházel z baťohu už zbytečné věci jako třeba stan. Eva naopak do svého baťohu umístila 5 litrů moštu a 1.5 litru vody. A jelikož v tak brzkou dobu ještě nefungovala žádná z modravských restaurací, místo kafe si musela dát energetický nápoj. Hned za vsí to samozřejmě bylo do kopce, kolem GSM stožáru, pak přes Cikánskou slať, okolo křížku a pak trefit správnou cestičku doprava na vrchol Studené hory. Tam jsme přes různé tůňky, popadané stromy a vysokou mokrou trávu snad došli. Vrcholovu tyčku jsme totiž nenašli. Takže bylo potřeba najít něco, na co dát anténu. Měl jsem s sebou poprvé anténu MA-6000. Zjistil jsem, že nasazovat jí do plastové trubky, tak jak jsem to dělal s X-300 už je moc. Trubka se ohýbala, takže nakonec jsem sice anténu v trubce ponechal, ale tu jsem nevysouval a horko těžko přichytil k vyvrácenému kořenu. Na na kameni odloženou ručku a konektor od kabelu se mezitím vrhlo neskutečné množství mravenců. A když jsem k tomu všemu přišel i já, vrhli se i na mne. Bylo asi 5 minut po desáté hodině dopolední a já začal vysílat. Spojení nepřibývala tak jako obvykle. Jako bych byl málo slyšet. Začínal jsem proklínat novou anténu. To jsem mimochodem dělal už při jejím sestavování, jelikož kvalita provedení se s X-300 nedá vůbec srovnávat, skoro mám podezření jestli mi z vysilacky.com neposlali nějaký reklamovaný kousek. Nicméně pak jsem na to přišel - jel jsem na extra low výkon, tedy 50mW. Po přepnutí to nějakou dobu šlo, ale pak to bylo zase nějaké divné.

Jinak Eva mezitím zmizela cca na 30 minut. Těžko říct jaký byl poměr mezi intervaly pro jednotlivé činnosti (hledání vhodného místa / konání / hledání cesty zpět). Po návratu, ale posvačila, popila, naslouchala mému závodnímu snažení a občas ode mne odháněla ty dotěrné mravence. Když závod skončil, narovnal jsem si záda, trochu se prošel... a zjistil, že anténa se naklonila, ale v takovém směru, že jsem si toho z mého vysílacího kamene nevšiml. Takže jsem vysílal dost do země a dost do vesmíru... takže tady asi bude příčina toho, že oproti minulu jsem tolik bodíků nenasbíral. A taky to asi bude ve výběru kopce. Studená hora sice není nejmenší (dle různých map je to 1298 až 1301 m n.m.), ale okolo jsou stejné i vyšší kopečky. Navíc vrchol je plochý, a pokud tyto stránky čtete v roce 2020 a později, bude už vrchol opět dost zarostlý bujnou zelení.

Demontovali jsme anténu, smotali kabel, všechno jsme uklidili a vydali se na cestu zpět. I když hovořit o cestě je dost nadnesené. Ubírali jsme se tím směrem, odkud jsme přišli, ale zdálo se mi, že uhýbáme moc doprava, čili moc k Březníku. Tak jsme trošku zatočili a objevili jsme možná tu správnou cestu, po které jsme měli jít už směrem nahoru. Ta nás přes několik borůvkovišť dovedla opět na zeleně značenou cestu, po které jsme se dostali zpátky do místa, kde naše putování začalo. Bylo o mnoho tepleji a o mnoho lidnatěji než ráno. Auto na parkovišti zůstalo. Do baťohu jsem si zase přibalil neupotřebený stan a odebrali jsme se pod stříšku infocentra. Tam se Eva ptala, kde zjistí termín zkoušek a další podrobnosti - myslím, že časem se z ní stane radioamatérka. Rozloučili jsme se, já si ještě v místním krámku koupil moc dobrou polívku a 0.4l Kofoly. A pak už jsem nasedl na autobus do Železné Rudy, respektive na Špičák. Bohužel tuhle, pro mne méně známou část cesty, jsem prospal. Až při příjezdu do Rudy mi došlo, že sesunuté kolejiště u Hojsovky ještě asi není opraveno, a tak že i další část cesty bude autobusem. Na ten jsem čekal pod spodní stanicí lanovky na Hofmanky. Autobusy přijely tři. Já si vybral ten prostřední, půlený - vzadu bylo místo na kola. Tam jsem dal i baťoh a anténu. Zbývala na mne poslední volná dvojsedačka. Když jsem se k ní přiblížil, pochopil jsem proč je volná. Úplně plná psích chlupů. Nu což, pořád lepší než kdyby byla plná mravenců. Už při razantním rozjezdu začalo něco na autobusu divně klapat. Nejhorší to bylo v zatáčkách - v těch navíc utržený kabel od zrcátka s robustním konektorem ohrožoval protijedoucí vozidla. O řidiči a způsobu jízdy ani nemluvě. Spolucestující vyprávěli zážitky s tímto řidičem a vozidlem, když jeli ráno na hory. Byl jsem opravdu rád, když jsem ve zdraví v Nýrsku vystopil. Inu ČSAD Plzeň. Cesta vláčkem byla o mnoho příjemnější.

Plány na příště:
Propájet kabel. Vymyslet lepší, lehké uchycení antény. Koupit si nové prestiže (otázka je kde, protože zdá se, že už ani ty nejsou co bývaly, pouští černou barvu, která nejde z nohou smýt!). Ale ony ještě něco vydrží, však nové si chci koupit už od výletu na Plechý. Pokud vyjdou plány na sraz bývalých táborníků plzeňské Stanice mladých techniků, pak příštím QTH pro FM pohár budou Brdy. A vybojovat lepší než deváté místo.

Poděkování
To patří Evě. Sice to na začátku vypadalo, že snad ani nedorazí, ale nakonec přifrčela a pochodovalo se s ní příjemně. Tak třeba zase někdy příště a snad nás bude víc.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
St 26. dubna
Pravidelná schůzka ...více
ZČU/FEL EK704
ZRUŠENO!!!
Pá 28. dubna, 17:00
2x 1x 1x
Pravidelná nestředeční schůzka ...více
ZČU/FEL EK704
Ne 30. dubna
2x 2x
Pálení čarodějnic ...více
Pá 05. května, ???
Eta-aquaridy ...více
bude upresneno
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.