OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
10.05.2014FM pohár + výlet = Plechý
1x


Inu to bylo tak, Remus si umanul, že co FM pohár to jiný kopec. Chtěl někam vysoko, počasí vypadalo docela slibně. Z klubu se nikdo nepřipojil, ozval se akorát Tomáš OK1GTH, že by někam v sobotu jel, ale v pátek vyrazit nemohl, protože ho čekal nějaký bowlingový dýchánek. A tak Remus vypnul v práci soustruh o půl hodiny dřív a vydal se s baťohem a bílou holí na nádraží. Tam si nechal kydnout játra s rejží do krabičky a nastoupil do Hejtmana, kterým se svezl do Strakonic. Tam následoval přestup na Regínu, která ho světe div se měla odvézt přímo až do cílové stanice - Nové Pece u Lipenské přehrady (po 3 hodinách). Cesta celkem ubíhala, za Vimperkem už to byla i docela příjemná podívaná. Vláček minul výstupní místa k Boubínu a Bobíku až přijel do Volar, kde začalo docela dost pršet. Souprava sice ohlásila konečná, prosím vystupte, ale rázem se přerodila ve vlak na Český Krumlov a po pár posunech přes výhybky sem a tam jízda pokračovala dál. Bohužel jen do Černého kříže, odkud byla výluka. Na Remuse a paní průvodčí tam čekal autobus - nu což, alespoň jsem poznal místní kraj i jinak než z vlaku. Zajímavé bylo, že jsme jeli po úzkých silničkách, které jsou normálně zaplněny cyklisty. Všude ale byly zákazové značky, které umožňovaly provoz právě jen autobusům. Pan řidič vyprávěl, jak se i tak s několika členy nějaké dětské cyklovýpravy lehce srazil. Netrvalo to dlouho a už nás vítala Nová Pec. Bylo osum večer, Plechý se trošku nořil do výparů ze zbylých lesů v okolí a tak jsem se vydal tím směrem ve vidině prvního noclehu pod širákem v roce 2014, zároveň jsem se těšil na játra z plzeňské nádražní jídelny. Nová Pec mi připadala taková už přeupravená, téměř všude posekaná tráva, nahozeno, zákazy parkování, kamery. Rychle pryč do pravé Šumavy. Sotva jsem opustil obec, těsně než zapadlo stačilo vysvitnout sluníčko a celým údolím se s několikanásobných echem ozývalo kukání. Prošel jsem přes Láz a zachvíli už jsem byl u rozcestí na Raškově - takže už u Schwarzenberského kanálu. To už se začínalo docela stmívat, takže bylo třeba najít nějaké rozumné místo pro nocleh. První doleva nahoru. Byl to dobrý výběr. Na vrcholu kopce bylo takové malé skalní skoroměsto. Byly tam i nějaké převisy. Pod jedním z nich jsem rozbalil karimatku, spacák a pro jistotu i plachtu. Když došlo na proříznutí fólie s jídlem, byla už úplná tma. I když úplná vlastně ne, docela svítil měsíc. Když jsem zalézal do spacáku, zrovna Mmuki kliknul, že na tuhle akci nepojede :-).

Během noci se z lesa ozývaly zajímavé, mojima ušima ještě neslyšené zvuky. Říkal jsem si, že něco takového by mohl vydávat třeba jezevec. Postupem času se ale rozfoukal vítr, takže šum šumvaských stromů vše přehlušil. Pak začalo i pršet (v Plzni byla prý i bouřka). Pro jistotu jsem se přikryl plachtou, ale jelikož jsem byl pod převisem, spadlo na mne jen pár kapek, takže i kdybych plachtu neměl, nic by se nestalo.

Ráno jsem se probudil kolem půl sedmé. Zbalil jsem, uklidil a vydal se zpátky ke kanálu. Podél něj kousajíc nějakou makovost jsem dokráčel až ke Koňskému potoku, který se s kanálem kříží. Čekal jsem, co se stane na říjišti, přes které jsem taktéž procházel, ale k ničemu nedošlo. Pokračoval jsem stále po zelené, kolem tzv. nouzového nocoviště, kde se právě probouzeli nějací kolegové. Člověk by čekal, že tam budou spát nějací trampíci, přírodní lidé. Ale byli to spíš turisté-značkaři. Nikolivě však ti dobří lidé, kteří se starají o turistické značení. Tihle měli všechno značkové. V tomhle místě zelená značka uhýbá z asfaltu a začíná stoupání k jezeru. Kolem pramenu a vyhlídky jsem dokráčel až k Plešnému jezeru. Bylo něco málo po osmé, tudíž liduprázdno. Sluníčko pěkně hřálo. To ale nevydrželo dlouho, při stoupání ke Stifterovo pomníku bylo vidět, že vrchol Plechýho je v mracích rychle přicházejících z Rakous. Ano, nahoře foukal silný vítr, takže byla dost zima. Pocitově to bylo ještě o něco horší právě díky vlhkosti z mraků. Naštěstí je přímo na vrcholu skalisko, za a pod které se dalo schovat. Rychle jsem sestavil anténu, vůbec nebylo špatné, že jsem s sebou měl relativně dlouhý kabel. Anténu jsem přidělal k vrcholové tyči, prodloužené o plastovou tyč z OBI, která se akorát vejde do pouzdra k bílé holi.

Před závodem nebylo na pásmu žádné rušení, na FM bylo nutné stanici úplně odskvelšovat aby začala šumět. To vypadlo slibně, když se ale závod rozjel, odněkud přicházel divný brum. Po asi 20 minutách závodu se roztrhl pytel s návštěvníky na kopci. Sympatická byla česko-německy mluvící skupina, která se celkem smysluplně ptala a měla i představu o tom, kde je např. Klínovec a jiné kopce. Celkem se podařilo udělat 26 spojení za 82 bodů. Nejkratší bylo asi na Boubín s OK1ZDA, nejdelší a zároveň poslední na Praděd s OK2SS - 280km. Na 5W a všesměrovou anténu docela hezké.

Po závodě jsem byl docela zkřehlý zimou a anténa orosená kapičkami z mraků. Rychle jsem to ještě vyfotil, zabalil a uháněl dolů, tentokrát po hraniční cestě. Už jsem po ní kdysi s kágéťáky šel, ale v paměti ji mám jako nekonečnou cestu hlubokým lesem - to bylo v roce 2001. A teď? Prakticky nekončící výhledy. Inu orkán a kůrovec zařídili i to, že jsem tu mohl vysílat. Mé kochání ale přerušil telefonát z Plzně. Malá Mája problinkala noc a jelikož jí už několik dnů pobolívalo bříško, vydali se s maminkou raději do nemocnice. Naštěstí si je tam nenechali, ač už to byl hraniční stav. Teď když přesně po týdnu píšu tenhle román, už má zase dceruška chuť k jídlu i dovádění a postupně ji nachází i její bratříček. Nicméně před týden jsem raději trošku zkrátil trasu, protože jsem si chtěl být opravdu jist, že se stihnu dostat do Plzně včas. A raději jsem odřekl službu v práci - naštěstí se našla náhradnice, která to za mne takhle narychlo vzala. Cestu jsem si zkrátil přes bývalou pastvinu a došel jsem zpátky do Nové Pece, kde to narozdíl od pátečního večera docela žilo. Všude samé kolo, dvojkolo, koloběžka a na nich lidé všeho věku. Překontroloval jsem odjezdy na nádraží a v nedaleké restauraci pozřel česnečku, řízek a pivo. To bylo docela studené a asi proto mi trošku začalo bolet v krku.

Cesta vlakem zpátky byla opět zpestřená výlukou, tenokrát nás autobus odvezl z Nové Pece přímo do Volar. A ač bylo na odjezdu nejmíň desetiminutové zpoždění (někteří cestující již propadali panice), osobák z Volar odjížděl skoro na čas. A ve Strakonicích už bylo zpoždění dohnáno úplně. V osum večer jsem se vypotácel z Petra Voka a přišel docela velký slejvák, určitě největší co mi potkal za oba dva dny. Naštěstí tedy až takhle při příjezdu, takže dobrý.

Co napsat závěrem - škoda, že jsem byl na akci sám. Byla to tedy vůbec akce radioklubu, když v jejích podmínkách jsou 2 nepříbuzní účastníci? Čert to vem, příště snad sám nepojedu. A kam to bude příště? Tady(http://www.mapy.cz/s/9QNb) si ještě můžete prohlídnout kudy jsem ťapal - bylo to 21 km pěšky a 332 vlakem.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Po 25. září, 17:00
4x
4. záříjová schůzka ...více
ZČU/FEL EK704
St 04. října, 17:00
1. pravidelná schůzka ve šk. roce 2017/18 ...více
ZČU/FEL EK704
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.