OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
11.01.2014Bobík a Boubín - FM pohár/SOTA2x 2x


Na počátku lednového výletu do jihočeské části Šumavy byl Remusův záměr celoročně se s klubem účastnit FM poháru. Jenže nová klubová volačka tou dobou ještě nebyla na světě, a tak Remus hodlal vysílat na značku vlastní. A protože je FM pohár pouze dvouhodinovým závodem, po jeho skončení byla v plánu ještě turistická akce.

Od začátku to nevypadalo na příliš velkou účast a mnozí dost váhali. Třeba Hans v průběhu večera a noci 5x kliknul na -Nevím-, jednou na -Ne- a před třetí hodinou ranní své rozhodnutí opět vrátil do stavu -nevím-. Od začátku pro byla Eva. Klikla na -ano- a poslala dva úderné emaily.

Ještě je třeba poznamenat, že byly na výběr tři varianty výletu. Bobík&Boubín, Březník nad Hartmanicemi a Svatá Markéta u Dlažova. Kouzlo první varianty tkvělo v tom, že kdyby se v naší výpravě objevili dva zájemci o účast FM poháru, mohli být uspokojeni oba. Jeden na Boubíně, druhý na Bobíku - oba kopce v průměru 1300m vysoké, každý v jiném lokátoru. Turistická část výpravy mohla zvládnout oba kopce. Ale všechno bylo nakonec jinak.

Na srazu před šestou hodinou ranní se totiž sešli jen Remus OK1YI a Tomáš OK1GTH. Po Evě jakoby se slehla zem a překvapivě ani nikdo další nedorazil. Inu koupili jsme jízdenku prozatím do Kubovy Hutě a vydali se na cestu.

Ve vlaku jsme se dohodli, že nejdříve vyrazíme na Bobík, odkud odjede Remus FM pohár a Tomáš kopec aktivuje kopec v rámci SOTA. Po přestupu ve Strakonicích jsme si tedy dokoupili jízdenku do stanice Zátoň, odkud je lepší výchozí pozice na Bobík. Ochotný průvodčí nám popsal, kudy se nahoru jde a upozornil na místa, kde onehdy sám sešel ze správné cesty. Většina spolucestujících vystoupila v Kubově Huti, akorát dva mladí vyznavači zimních sportů vybaveni snowboardem a lyžemi vystoupili ještě o zastávku dál. Pak už jsme (nepočítaje zřízence ČD) byli v motoráčku jen my dva.

Zátoň nás uvítala lehce nižší teplotou než byla v Plzni a na otevřených místech popraškem z mrznoucích mlh. Po opravdovém sněhu ani památky. Na některých úsecích cesty nás ale čekaly zákeřně kluzká ledová pásma. V pořádku jsme je ale přešli a za pár chvil jsme se objevili u hradby Boubínské obory. Tam jsme také opustili modrou značku a vydali se po červené směrem na Volary. Tam jsme ale samo sebou nedošli, protože jsme využili odbočku k prvnímu cíli naší výpravy - na kopec Bobík.

Na Bobíku už nějaký ten sníh byl. Ale málo, maximálně jeden až dva centimetry. Mezi mraky se chvílemi objevovalo sluníčko, nicméně moc tepla z něj nebylo. Hned jsme se dali do vybalování vysílací výbavy. Remus k vrcholové tyči připevnil dvoupásmovou magnetku a poté vylezl do koruny stromu s Tomášovo drátovkou. Bylo asi čtvrt na 11, když Remus začal dělat první spojení. Pásmo bylo úplně plné, nebyl prostor pro výzvy a tak nejdříve obvolal několik stanic. Velmi potěšující bylo spojení do lokátoru JO60HA - ano, ti z nás z klubu co ještě úplně nezapomněli, jedná se o kdysi námi velmi často navštěvované místo - kopec Lesný. Z nejvyššího vrcholu Slavkovského lesa vysílal tentokrát Marek OK1BIL. Všechno vypadalo nečekaně hezky, ale když Remus dělal spojení na Klínovec, začalo se nedařit. Příčinou byla zřejmě špatně nabitá baterie... Remus nechtěl vybíjet baterii Tomášovi - ten potřeboval vysílat jak z Bobíku, tak následně z Boubína. Proto Remus přešel na ručku - jenže si s sebou nevzal redukci, takže vysílal na pendrek. Nějaké to spojení sice přibylo, ale vzhledem k velkému množství silnějších stanic v éteru, to moc dobře nešlo. Tomáš udělal také několik spojení, SOTA aktivace kopce se zdařila bez problémů. Po asi hodinovém pobytu na kopci, během kterého přišly mraky a silnější vítr, jsme se vydali zpátky na rozcestí s modrou značkou.

Po schůdkách jsme překonali plot Boubínské obory a šli prozatím z kopce až k dalšímu rozcestí Na Kubrnech. Tam Tomáš naředil limomádu čerstvou šumavskou vodou a začali jsme se opět přibližovat k Boubínu. Všimli jsme si, že některé stromy jsou vydatně chráněny proti jelení zvěři, a že ty, co tu ochranu neměly, byly v minulosti vydatně okousány. Bavili jsme se o tom, kdo kdy kde viděl jelena, když tu náhle nám jeden s celým stádem přešel přes cestu. Paroží se v mírně zasněženém lese docela vyjímalo. To už jsme se ale blížili k dalšímu rozcestí a čekalo nás finální stoupání. Při něm jsme se docela zadýchali, a tak než Tomáš začal lovit další stanice, trochu jsme si odpočnuli a občerstvili. Poté jsme se usídlili v přízemku rozhledny, který je zakryt dřevem. Bylo to nutné, protože foukal dost nepříjemný vítr a kolem pluly oblaky. Anténu jsme zavěsili na zábradlí od schodiště a Tomáš začal vysílat. Spojení rychle přibývala. Pak ještě následovalo několik spojení přes převaděč na Černé hoře. Jejich kvalitu mírně snižovalo to, že vysíláním z Boubína jsme nahazovali ještě dva další převaděče na stejném kmitočtu. Jací bychom to byli turisté, kdybychom nevylezli až na vrchol rozhledny - moc dlouho jsme se tam ale nezdrželi, počasí opravdu nebylo přívětivé. I když - na leden bylo hodně teplo a hlavně nevídaně málo sněhu, téměř žádný.

Sestup z Boubína jsme měli naplánovaný po důvěrně známé cestě do Kubovy Hutě. Ovšem oba nás zaujala odbočka na Johnův kámen, kde jsme ani jeden nebyli. A těch 800 metrů nebylo nijak závratných. K mezníku vyznačujícímu hraniční bod mezi třemi polesími jsme došli za pár chvilek. Cesta ale pokračovala, a tak nás to ponoukalo jít po ní dál a nevracet se zpátky do kopce, skoro až na Boubín. A tak jsme se vydali dolů po neznámé cestě. Naději, že stezka někam vede, nám dávaly stopy, proti jejichž směru jsme šli. Ovšem bylo nutno počítat s tím, že sníh s klesající nadmořskou výškou někde dojde. I tak jsme ale na všech rozcestích asi šli správně, a jak jsme zjistili v zápětí, šli jsme po historické, původní, modře značené cestě na Boubín. Na tu současnou jsme se připojili na Basumských loukách - to bylo pár minut po třetí hodině odpolední a Remusovi zavrněl mobil. Přišla zpráva od Evy: Ahoj, omlouvam se, prave jsem se probudila. Inu Eva má pestrý život - možná to bylo tím, že se ještě neaklimatizovala po návratu od protinožce, možná po večerní akcičce jít na nádraží rovnou, možná to bylo úplně jinak - to ví jen ona :-), každopádně aniž bychom ji chtěli podceňovat, možná bylo dobře, že nakonec nejela, protože pochodování to bylo docela náročné a větrné. Tak snad někdy příště, třeba při dalším pokračování FM poháru.

No a protože nám po cestě docela vyhládlo a arabesky, které jako překvapení přibalila do baťohu Remusovo YL, jsme si nechali na cestu do vlaku, navštívili jsme osvědčenou restauraci Pod sjezdovkou v Kubově Huti. Polívka, hranolky, pivo - vše vynikající. A pak už jen přesun na nádraží, nástup do vyhřáté Regíny a cesta dolů do Vimperka a Strakonic. Tam jsme přestoupili na rychlík z Brna a v pohodě dojeli do Plzně. Nutno vypíchnout, že cesta vlakem byla tam i zpět moc příjemná. Možná jsme měli štěstí na vlaky či zrenovované vagony, ale všude bylo teplo, příjemno, uklizeno a spoje jely na minutu přesně. Tak snad tomu bude i při dalším výletu - nejpozději při příštím FM poháru.

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Ne 30. dubna
2x 1x
Pálení čarodějnic ...více
Pá 05. května, ???
Eta-aquaridy ...více
bude upresneno
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.