OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
26.10.2000Třebouňský vrch



Účastníci: HANS, REMUS, Dan Augustin, Jiří George Dostal, Václav Hykl


Byl podzim, dny se krátily, proti létu se už docela ochladilo, ale zase ne na tolik, aby nebylo možné vyrazit na malou expedici. S Hansem jsme si řekli, že by bylo dobré k tomu využít podzimních prázdnin. Tím pádem byli z expedice vyloučeni VŠ členové radioklubu, neboť ti samozřejmě prázdniny neměli. Z nějakého důvodu se nezúčastnil ani Pučmeloun, ale zapůjčil nám však nějakou techniku, takže jsme jeho neúčast též omluvili. A aby nás nebylo málo, nabídli jsme možnost účasti i naším tehdejším "exkurzním" členům, totiž mým 5 spolužákům. Dva z nich, vzhledem k velké vzdálenosti jejich bydliště od zvoleného QTH, svou účast vzdali, zbytek potvrdil "exkurzivnost" svého členství a svorně pojali akci jednodenně.

Do Třebouně, vesnice, která dala jméno i kopci, jsme s Hansem dorazili autobusem kolem osmé hodiny ranní. Ve vesnici se nic viditelného od našich minulých návštěv nezměnilo. Ani jsme se nerozkoukali a silničkou, která vede k vrcholu kopce, přijelo vozidlo firmy Eurotel. Na kopci je totiž stožár zmíněné firmy (BSC), odkud vysílá i Rádio FM+ (na kmitočtu 107,4 MHz). Tím však pro tento den naše setkávání s vozidly telekomunikačních firem neskončilo.

Uskladnili jsme se v budce kombinovaného účelu (čekárna na autobus & telefonní budka) a po chvíli jsem vyrazil, opatřen dalekohledem na očích a ručkou u pusy, vyhlížet třetího do party, též ručkou dočasně vybaveného, ze severních Čech cestujícího, Vencu Vroutek. Takto vybaven jsem pohybem po zásobovací rampě místního konzumu značně poutal pozornost nakupujících. Bohužel ani rampa mi nenabídla ideální pozorovací podmínky, a tak jsem musel opustit obec a vydat se za hlavní silnici. Na okraji vesnice mi však málem přejelo rychlé, v proti směru jedoucí auto Českého telecomu. Když jsem se za ním ohlédl, viděl jsem, že má na střeše anténu. Tak jsem přeladil na kanál 10, ale neozval se mi. Nechal jsem ho být, přeladil se zpět na náš 35. kanál a zaujal jsem místo s výhledem na železniční zastávku Luhov, kam Venca po chvilce přijel. Po zaostření se objevila zmatená postavička uprostřed pole. I průvodčí z motoráčku se divil, že na této zastávce někdo vystupuje. Když Venca našel správnou únikovou cestu ze zastávky, vytáhnul ručku, ale ani na přímou viditelnost jsme se přes velké rušení neslyšeli. Začal jsem se vracet k našemu dočasnému tábořišti, abych mu mohl jít naproti a co to nevidím - vozidlo Českého telecomu stojí před zastávkou a technik komunikuje s Hansem. Vyšlo najevo, že anténa na střeše jeho vozidla je ke stanici naladěné na Klínovecký převaděč, a že je tedy licencován, bohužel jeho volací znak si již nepamatuji. Tak jsme se mu také jako kolektivka představili. Chvíli jsme povídali o dvoumetru i cimbále, chvíli si on povídal s automatem a nakonec jsme se rozloučili. Mluvili jsme asi dost dlouho, protože když jsem se vydal vstříc Vencovi, narazil jsem na něj asi po dvou minutách chůze. Už po prvním pohledu na něj jsem si říkal, že buď, jakožto skaut, je velký profík a nebo ještě dnes odjede, protože měl totiž jenom malý baťůžek. Po dotazu se potvrdila druhá možnost, i když to samozřejmě nepopírá tvrzení první. Když se Venca a Hans seznámili, začali jsme stoupat k lesu. Vašek nám vyprávěl zážitky z cesty, z domova odjížděl v 6:42. Když jsme přišli k okraji lesa a zatočili, uviděli jsme pokácené stromy a dřevorubecké hemžení kolem nich. Proti nám šel člověk, vypadající jako hajný. To nám to pěkně začíná, říkali jsme si s nezamaskovaným stanem na baťohu. Ale muž v zeleném si hned všiml antény a po slovech:„Á, pánové jdou vysílat,“ nás informoval, kde je v obci pitná voda a rozloučil se.

Když jsme dorazili až na vrchol, čekalo na nás překvapení. Chátrající konstrukce dřevěné věže zmizela úplně. Nerozpadla se, ale někdo ji uříznul těsně u země, takže to vypadalo, jako kdyby tam nikdy nebyla. S tím jsem tedy opravdu nepočítal a v propozicích akce jsem uváděl, aby všichni hledali právě palouček s věží. Kdybychom nedorazili jako první my, mohlo to dopadnout zajímavě.

Po chvilce údivu jsme postavili stan. Pak anténu a ... a zjistili jsme, že kabel od antény připevněné na triangulační tyči je příliš krátký. Museli jsme proto stan přesunout, bohužel na horší podloží. Začalo pršet. Zalezli jsme tedy dostanu a začali s instalací zařízení. Nepředstavitelné rušení způsobilo, že jsme CB rychle vypnuli a začali poslouchat na jiných frekvencích.

Když se počasí uklidnilo, vydali jsme se na průzkum okolí. Nakonec se z mlhy vynořily i okolní vysílače, např. nedaleký Krašov, který jsme navštívili až o 2 měsíce později v rámci exkurze pro ZČU/FEL. Chvílemi se viditelnost zlepšila natolik, že si mohl Venca prohlednout i Doupovské hory, na které je zvyklý dívat se spíše z druhé strany.

Pak jsme se pokoušeli o spojení s posádkou bílého favoritu nacházejícího se někde u Podhory, v němž seděli Dan a George z Mariánek. Slyšeli jsme se, ale hodně špatně a jenom chvilku. Nakonec se ozvali přímo z Třebouně. To už se ale blížila třetí hodina a Venca, když nechtěl odcházet za tmy, nás musel opustit. Doprovodil jsem ho, to také proto, abych dovedl na vrchol mariolázeňskou část výpravy. Venca chudák musel hodně spěchat, nakonec to vzal zkratkou skrz bahnité pole a reakce spolucestujících ve vlaku na jeho vzhled by nejlépe popsal on sám. Určitě tak učiní v prostoru pro reakce účastníků na tento příspěvek.

Naši lázeňští hosté na kopci také nevydrželi moc dlouho. Provedli jsme je zhruba stejnou trasou po okolí jako s Vencou a vydali se na zpáteční cestu. Zůstali jsme tam tři: Já, Hans a Zima.

Já s Hansem jsme ještě podnikli výlet na sousední Branišovský vrch. Kolegyně Zima ale po chvilce naznačila vhodnost návratu. Potom jsme začali vysílat, jenže rušení neutichlo ani v noci, takže jsme udělali jen velmi málo spojení.

Ráno bylo snad ještě hůře než předchozí den. Rozhodli jsme se, že odjedeme ještě dopoledne. Za 20 minut jsme zvládli složit stan i seběhnout do vesnice na zastávku. Lidé na nás koukali jako na zjevení. Hned jak jsme nastoupili do autobusu se oblačnost protrhala, nad Krašovem bylo přímo modré nebe a celou cestu domů doslova pálilo sluníčko.

Akce byla pěkná až na chabé radiové výsledky. Bylo nezvyklé mít tolik místa ve stanu.




Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Čt 17. srpna, 17:00
4x 1x
3. prázdninová schůzka ...více
ZČU/FEL EK704
So 19. srpna
1x 1x
Setkání Hrádek ...více
Hrádek u Rokycan
So 19. srpna, 9:50
2x 3x
NS Loukou i lesem za pohádkou ...více
Spálené Poříčí - sraz na náměstí
Pá 01. září
1x
Roželov-Plzeň: Setkání + pochod ...více
Roželov -> Plzeň
So 02. září
1x
Roželov-Plzeň: Afterparty u Hanse ...více
Plzeň-Bolevec
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.