OK1KGT
RADIOKLUB
Hledáme nové členy
Úvod, novinky
Činnost, Úkoly
Vybavení
Proběhlé akce, schůzky
Plány
Členové
Ohlasy, ankety
Kontakty
Fotogalerie
eQSL galerie
Odkazy, Bazary
DV SV KV česky
Povídalo se
o nás
Úspěchy, Historie
Ať žijou textové!
prohlížeče!
WWW přístupy

Uživatel

Heslo


NAŠE AKCE z let 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
nebo všechny textově zdokumentované či s fotodokumentací nebo jen exkurze případně úplně všechny akce
posledních 10 schůzek


DatumNázev akceÚčastDokumentace
14.11.2020Hochficht + rušení ≠ FM pohár
1x


37 fotek, 26 kilometrů, 8 vlaků, 6 přestupů, třetí nocleh v ozkoušené medvědí noře, druhý návrat z FM pohárové kóty za použití lodní dopravy a jedno spojení :)

Tak asi takhle by se stručně dal shrnout můj první výstup na Hochficht - tedy na kopec, na který už jsem se dloho chystal, ale z nejrůznějších příčin jsem nakonec vždycky zakotvil někde jinde. Tu kvůli práci, jindy kvůli poruše lokomotivy, nebo kvůli extrémnímu počasí. Na Hochficht neboli Smrčinu jsem se chystal několik let. A asi proto se časem stalo, že jsem se na onen kopec těšil víc než bylo třeba.

Tentokrát se zdálo od začátku všechno v pohodě. Předpověď slibovala na půlku listopadu velmi hezké počasí s teplotami až 14 stupňů. Odjet vlakem z Plzně v poledne se také podařilo a veškeré další spoje v pohodě a bez zpoždění navazovaly. Bylo trochu zvláštní projíždět přes Kubovu Huť a nevystupovat tam, ale tentokrát se na Boubín chystal Michal OK3KLM. Celou cestu vlakem bylo tou dobou nutné absolvovat v roušce.

Startem a tedy i výstupní zastávkou byla Nová Pec. A to proto, že už to tam trochu znám a nedaleko je několik šikovně přes sebe popadaných balvanů, které nabízejí příhodné podmínky pro nocování, a to ochranu před deštěm a větrem, a také do jisté míry před lidmi, protože je to mimo turisticky atraktivní místa a nad několika metrovou skalní stěnou. Přitom nedaleko od cesty směrem k hraničnímu hřebeni, ať už člověk jde na Plechý nebo právě na Smrčinu. Na tomhle místě jsem nocoval už potřetí, letos jsem ale trochu bloudil, protože už se trochu setmělo a protože to tam bylo trochu jiné - kácelo se, ale hlavně protože jsem na ono místo přicházel z jiné strany.

Noc proběhla bez komplikací, puklinu jsem neopustil a zákaz vycházení neporušil. Brzy ráno jsem pořešil pár věcí do práce a kolem sedmé, když už se začalo rozednívat jsem vyrazil na cestu. Tradičně mi trochu trvalo se stranově zorientovat, nevím proč, ale pokaždé si tam připadám o 90 stupňů jinak, už jsem nechtěl věřit ani kompasu v telefonu, ale když se mi otevřel pohled směrem na Plechý, musel jsem uvěřit. Cedule lákající turisty k občerstvení na Říjišti hlásala otevřeno. Prošel jsem kolem a skutečně se tam už asi připravovali na okénkový prodej.

Ráno opravdu dorazil slibovaný teplý vzduch ve vyšších vrstvách, takže jsem byl méně oblečen než večer. Stačilo jen triko a mikina, škoda, že jsem nepřibalil kraťasy. Cesta po asfaltce nahoru směrem k hraničnímu přechodu utíkala rychle. Chvilku padalo z nebe něco neurčitého skupenství, ale maximálně to trvalo tak 5 minut. Potom už se oblaka protrhala úplně a krajinu rozzářilo sluníčko. Na hranicích jsme prozkoumal budky. Českou jen zvenku. Ta rakouská byla přístupná oknem, které někdo rozflákal. Asi tam měl někdo mejdan - těžko říct, kdo to byl a kde nakupoval, ale poházené plechovky byly od českého piva. Rakouská budka měla pěkný stožárek a anténku, zařízení s tím související se ale zřejmě nacházelo v zatím nepřístupné špajzce.

Cesta po hřebenu byla hezká. Hraniční cestu jsem opustil jen jednou, zlákala mi tam šipka s nápisem zážitková cesta. Ovšem, jak jsem pak pochopil, celá ta cesta byla tak pojmenovaná, a očekávání zážitků zrovna na té malé odbočce se nenaplnilo.

Asi největším zážitkem tak byl pohled na Alpy. Letos jsem je totiž viděl ze šumavských vrcholků poprvé až takhle v listopadu. Vrchol Hraničníku se stanicí lanovky nabídl srovnání české a rakouské Šumavy. Pak jsem se kochal dalšími výhledy od kříže na rakouské straně. A to už jsem se blížil k vrcholu Hochfichtu/Smrčiny. Cestou jsem měl zapnutou ručku, závod už začal. Na to, že už jsem byl téměř na vrcholu více než 1300 metrů vysokého kopce jsem toho ale slyšel dost málo. A když jsem pak postavil i velkou anténu a připojil stanici (CRT 270M), nebyl jsem z toho moudrý. Chvíli byl na pásmu jakš takž ruch, ale pak zase podezřelé ticho. Nu co, začal jsem výzvovat. Neozval se nikdo. Pak jsem natrefil na Luboše OK1ZDA, ale v půlce slova jakoby pustil mikrofon. A číslo spojení už se mi od něj znovu získat nepodařilo. Následně mi volaly další stanice, ale situace se opakovala. Po pár slovech ticho. Bylo to, jako bych někde měl vachl v kabelu, všechno jsem prověřil a i když se nic ani nehnulo, stejně se výpadky děly dál. Začal jsem přemýšlet, jestli na kopci není nějaký remote, převaděč, nebo packet... a když jsem si musel nechat několikrát opakovat i údaje z Boubína, protože i signál odtamtud vždycky zmizel v šumu, rozhodl jsem se to zabalit. Tou dobou už mi volalo i několik stanic, ale dělat spojení by bylo utrpení, když jsem je 90% času neslyšel.

Kvůli tomuto zážitku a zároveň i kvůli počínajícímu rojení turistů už mi přešla touha na prozkoumávání onoho kopce, všechno jsem pobalil a vydal se na cestu dolů. Neměl jsem úplně jasný plán sestupu, ale nakonec zvítězila varianta Horní Planá, tedy druhý břeh Lipenské přehrady, což znamenalo použití převozu z Bližší Lhoty. Cesta dolů byla až na několik bahnitějších míst docela příjemná, nezmátlo mi ani jiné značení než udávaly Mapy.cz. Cesta po prosluněných loukách byla vyloženě idylka, potkal jsem několik dvojic - také s velkými batohy. Bohužel, já většinu věcí táhnul zbytečně - od protidešťové plachty, přes vrstvy oblečení až po vysílací výbavu. Kde byla příčina potíží s příjmem nevím, ale typuju, že někde blízko se vysílalo s velkým výkonem.

Přejezd na druhý břeh nádrže proběhl v pořádku, do odjezdu vlaku zbývalo dost času a tak jsem se ještě slunil v krátkých rukávech na břehu. Voda lákala ke koupaní, několik dětí v ní dokonce po kolena dovádělo. Já se šel porozhlédnou po vsi. K místním Vietnamcům, a také k restauraci, která nabízela i pivo s sebou. Pak už jsem se vydal k nádraží. Cestou jsem potkal cedule o zastávce náhradní přepravy, která měla být dočasně jinde než původně, i přímo na nádraží cedule strašily, ale výluka už skončila - takže normálně jel vlak.

I cesta zpátky proběhla normálně a toutéž cestou, tedy přes Černý Kříž, Volary a Strakonice. Jedna z GW průvodčích byla velmi mladá, načež jsem zavzpomínal, jak se mnou jednou jel na Boubín Hans a nabízel průvodčí buchtu. V Plzni jsem se ocitl před osmou hodinou večerní. Výlet to byl moc pěkný, ale ten závodní výsledek - jedno spojení, ještě ke všemu ve stejném velkém čtverci, to je hrůza. Nakonec mi bylo líto, že jsem to spojení vlastně udělal - mohl jsem nechat závodit kohokoliv jiného z klubu - i s ručkou v Plzni by udělal lepší výsledek. Nicméně právě o výsledek už nejde, takže dobrý. No a kam příště? Dlouho jsem nebyl na Boubíně. Ale nevím, jestli se mi tam vlastně ještě chce - protože tou dobou už bude asi hotové vše, co se tam chystá...

A na závěr ještě mapka.

19.11.2020 sepsal OK1YI

Nejbližší schůzky / akce ... podrobnosti
Čt 03. prosince, 20:30
2x 1x 2x
Radiová schůzka ...více
145.425
St 09. prosince, 17:30
 VOLNÝCH MÍST: 5 
1x 1x
Normální schůzka ...více
EK704
So 12. prosince
FM pohár + výlet = ? ...více
Chcete dostávat informace o našich akcích prostřednictvím emailu? Zaregistrujte se.